Umístění Arsenalu v čele Premier League po čtvrtině sezony není náhoda. Co tedy stojí za působivým startem? Během úvodních měsíců sezony se objevily jasné motivy. The Athletic analyzuje zlepšenou kontrolu nad zápasy, presink, rotaci pozic, držení míče, rychlé reakce na inkasované góly a sílu v útočných i obranných fázích. Tyto aspekty se zatím podepsaly pod bilancí 10 odehraných zápasů a 9 výher. Stále ale zůstávají některé drobnosti, které nás drží mimo dosah Manchesteru City…
Střelba
Od loňského roku se Arsenal výrazně zlepšil ve vytváření střeleckých příležitostí. Pravidelně končí zápasy s minimálně 40 % držení míče končící střelou, zatímco na začátku minulé sezony se jejich podíl pohyboval spíše mezi 30-35 %.
Pod vedením Artety byla hra Arsenalu na začátku předvídatelná a přízemní. Na konci první kompletní sezony (2020-21) se umístili na pátém místě v celkové vzdálenosti přihrávek (341 180 metrů). Při zúžení parametrů na celkovou vzdálenost progresivních přihrávek (těch, které posunou míč dopředu o 10 a více metrů) jejich pozice klesla na 13. místo (93 564 metrů). V minulé sezóně přidali do svých přihrávek více rychlosti a účelnosti a v této sezóně se dostali ještě na jinou úroveň.
Pět hráčů Arsenalu dosahuje vysokých bodů ve statistikách kreativity. Podle údajů StatsBomb na FBref jsou čtyři z pěti útočících hráčů Arsenalu v první desítce nejlepších hráčů Premier League v počtu střeleckých akcí (dvě útočné akce přímo vedoucí ke střele – přihrávka, driblink nebo získaný faul). Bukayo Saka a Gabriel Martinelli jsou společně třetí (38), Gabriel Jesus (36) je společně osmý a Granit Xhaka je společně desátý (35). Pozadu nezůstává ani Martin Odegaard (32). Takto vysoká aktivita po celé šířce hřiště dává Arsenalu různé možnosti, jak proniknout do obrany.
Saka a Martinelli mohou útočit po křídle (v této sezóně jsou společně s Mohamedem Salahem na prvním místě v počtu přihrávek do pokutového území (20)). Odegaard se může objevit mezi liniemi, ať už ve středu, nebo na pravé polovině hřiště, aby jim přihrál míč za obranu. Trendem z minulé sezony bylo vytváření více šancí středem hřiště, ale Jesus a Xhaka letos mění hru. Oproti minulé sezoně přichází větší podíl šancí Arsenalu z levé části hřiště.
Jedním z vysvětlení je, že Xhaka hraje s větší útočnou volností. Příkladem může být odražený míč švýcarského záložníka z tohoto prostoru proti Aston Ville, který se dostal k Jesusovi, anebo jeho přihrávka při přípravě prvního gólu téhož hráče proti Leicesteru City. Brazilskému útočníkovi pomáhá také pohyb po celé šířce finální třetiny. Když se podíváme na to, kde Jesus dostává míč, v porovnání s tím, kde to dělal Alexandre Lacazette ve svých posledních dvou sezonách v klubu, je zde mnohem větší koncentrace na soupeřově polovině.
Jesus obdržel v této sezóně nejvíce progresivních přihrávek než kterýkoli jiný hráč v Premier League (91), Martinelli je druhý s 83 přihrávkami. Bývalý hráč Manchesteru City většinou dostává míč na levé polovině hřiště, kde buď dribluje, aby se dostal ke střele, nebo rotuje se Xhakou a Martinellim a způsobuje zmatek.
Na pravé straně má tendenci napadat obránce, což je důvod, proč Jesus dostává na této straně méně přihrávek, přestože je podobně efektivní.
Rychlé starty
Častý pobyt Arsenalu na soupeřově polovině je také klíčový pro další aspekt jeho hry v tomto období – silný začátek zápasů. Arsenal neinkasoval v úvodních 30 minutách žádný gól a vstřelili první gól v 10 ze svých 13 zápasů ve všech soutěžích (všechny také v úvodní půlhodině). Rychle se dostávají do vedení než kterýkoli jiný tým Premier League (v 59 procentech případů).
Tyto rychlé starty by neměly být podceňovány. Není to tak dávno, co se zdálo, že Arsenal čeká na zázrak, aby prolomil obranu nebo se dokonce prosadil ze hry. S tím přišel i pocit paniky, který od té doby vystřídala sebedůvěra, která je přítomna od začátku ve většině jejich zápasů.
Tato jasná mentalita se projevuje svižnými přihrávkami během první minuty a dlouhým pobytem na soupeřově polovině. Severolondýnské derby ze začátku tohoto měsíce je toho nejlepším příkladem. Po několika nevydařených soubojích v úvodu zápasu začal útok Arsenalu rychlými přihrávkami mezi Benem Whitem, Thomasem Parteyem, Odegaardem a Jesusem. Vyhrané a dlouhé autové vhazování vyústilo v rohový kop. Dvacet minut si udržovali tlak, který Tottenham zmírňoval pouze lacinými fauly ve středu hřiště, než Partey zajistil vedení.
Tento aspekt hry Arsenalu je zdrojem inspirace napříč sporty.
Trenér anglické ragbyové unie Eddie Jones tento týden hovořil o tom, že Arteta loni na podzim navštívil tréninkový kemp, aby si s ním pohovořil. Nadále zůstává v kontaktu v rámci skupiny mezinárodních trenérů, kteří si pravidelně posílají rady, jak řešit problémy, které jejich práce přináší. Na otázku, co se od Artety naučil, Jones odpověděl: „Rychlý začátek, kamaráde. V každém zápase se do toho pustí. Hrají s energií, vědí, jak chtějí hrát, staví soupeře do těžkých pozic.“ Je těžké přesně určit, co vede k rychlému startu, ale zdá se, že je důležité mít jasný cíl.
Ačkoli Xhaka patří k nejhlasitějším vůdcům Arsenalu, hráči vyzdvihují přínos nového kapitána Odegaarda, který jde příkladem. Jedním přínosem je jeho kvalita pohybu a přihrávek, ale také jeho přístup a přístup týmu k zápasům. „Vždycky chceme útočit a začít silně. Budeme dělat stejné věci a útočit na vítězství,“ řekl norský záložník. „Každý manažer chce dát gól v první minutě (jako Martinelli proti Liverpoolu),“ dodal Arteta. „Samozřejmě to není něco, co je vždy možné, ale naším cílem je vždy útočit, být ve hře dominantní a dostat se co nejrychleji dopředu.“
Povzbudivým signálem je, že Arsenal končí poločasy stejně silně, a někdy dokonce silněji, než je začíná. Jejich gólové šance přicházejí ve stabilních vlnách v prvních a posledních 15 minutách poločasů, což také nahrává víře, že vstřelí gól, i když soupeř srovná – jako tomu bylo proti Leicesteru, Fulhamu, Ville a Liverpoolu a na začátku druhého poločasu venku proti Manchesteru United.
Stejně tak se v úvodních 30 minutách zápasů objevuje nejméně šancí soupeře, což se projevuje v ukazateli očekávaných gólů proti (xGA), ve srovnání s ostatními částmi zápasů.
Důrazná a účinná obrana
Arsenal je také odvážnější v bránění. Intenzita jejich presinku byla patrná v průběhu celé předsezónní přípravy, kdy Jesus, Saka, Odegaard a Martinelli dobře omezovali prostor pro soupeřova brankáře a obránce. V průběhu samotné sezóny se k tomuto presinku přidali také Xhaka a obránci, kteří ještě více zhušťují hřiště. Tato odvaha se většinou vyplatila. Na Old Trafford se sice nechali nachytat, ale v úvodních deseti zápasech sezony byli efektivní.
Arsenal je na 19. místě v počtu presinků za 90 minut (104,9). To je pochopitelné, protože tráví většinu času na míči (Manchester City je dvacátý). Ale Artetovi svěřenci jsou druzí v procentuální úspěšnosti presinku (33,4 %), což je poměr, v jakém tým získá míč do pěti sekund od zahájení presinku. Vedle toho je Arsenal na třetím místě v počtu zákroků (tackle) v útočné třetině za 90 minut (3,50), přestože je na 18. místě v celkovém počtu zákroků (tackle) (14,6) a na devátém místě v počtu vyhraných zákroků (tackle) (10,3). Při pohledu na počet získaných míčů v útočné třetině jsou na šesté příčce – 5,1 zisku míče na 90 minut.
Podobně jako v případě vytváření střel se od listopadu loňského roku zvyšuje průměr, kdy Arsenal získal míč v útočné třetině hřiště.
To je možné jen díky tomu, co se děje vepředu na hřišti. Aby se obránci Arsenalu dokázali prosadit a zapojit do presinku, musí si věřit celá zadní řada.
William Saliba je ztělesněním tohoto faktu, protože ve všech svých zápasech – kromě vítězství nad Leedsem minulý víkend – působil konzistentně. Vystupoval dopředu, aby získal míč a udržel Arsenal na útočné polovině, anebo se stahoval k vlastní brance, aby se vypořádal s dlouhými přihrávkami za obranu. V kombinaci s agresivnějším Gabrielem Magalhaesem a vysokou výchozí pozicí brankáře Aarona Ramsdalea vytváří obrana platformu pro to, aby byl Arsenal impozantní i bez míče.
To je vidět níže, kde průměrné postavení obranné linie – znázorněné průměrným umístěním středních obránců – je nejvýše od nástupu Artety.
Jejich venkovní výhry proti Palace a Leedsu však stále ukazují důležitost kompaktní obrany v pokutovém území.
Jak si Arsenal vede v porovnání s ostatními týmy Premier League
Jednou z výhod Arsenalu oproti jeho soupeřům je to, jak je jeho tým vyrovnaný. Od začátku loňské sezony nastoupili v nezměněné sestavě nejčastěji než kterýkoli jiný tým Premier League. Arteta tak učinil v prosinci loňského roku, k čemuž mu pomohl fakt, že v té sezóně nehráli žádný evropský fotbal, a byl se svým výběrem poměrně konzistentní.
Vzhledem k tomu, jak málo hráčů na některých pozicích Arsenal má, bude zdraví pro udržení této úrovně klíčové. Obránci jsou oblastí, ve které se zlepšili, a nyní mají na obou stranách kvalitní hráče, kteří nabízejí trochu jiné vlastnosti a zároveň si drží stejný standard. Stejný luxus nemají ve středu pole, kde je mezi Parteyem a Albertem Sambi Lokongou patrný pokles kvality a sebevědomí na míči i bez něj.
Důvěra a soudržnost mezi hráči, kteří pravidelně nastupují v základní sestavě, umožnila Arsenalu plynule a nebezpečně útočit a zároveň zůstat agresivní a dominantní v obraně.
Nejsou tak ostří jako City, které vede Erling Haaland s 15 ligovými góly a Kevin De Bruyne s devíti ligovými asistencemi. Pep Guardiola si také může dovolit častěji střídat, když má v týmu tolik kvalitních hráčů, ale Arsenal se stává dobře zformovaným a všestranným týmem.
Při zprůměrování očekávaných gólů (xG) z vytvořených a vyložených šancí se Arsenal umístil na druhém místě v lize (pouze za mistrem City). Jejich základní čísla naznačují, že by v této sezóně měli každý zápas vyhrát o jeden gól.
Velkou zkouškou pro Arsenal bude udržení konzistence. Jejich 27 bodů z 30 možných je nejlepší start do sezóny Premier League v historii. V loňském roce však v této fázi City ztráceli na tehdejšího lídra Chelsea (která měla 25 bodů) pět bodů a skončili o 19 bodů nad ním (s 93 body) a získali titul.
V této stále ještě rané fázi sezóny se nerozhoduje o titulu, ale vytvářejí se základy. Cílem na začátku sezony bylo umístění v první čtyřce a návrat do Ligy mistrů. Úvodních deset zápasů (zejména výkony proti Spurs a Liverpoolu) dodává přesvědčení, že je to dosažitelné.
Udržení stejně vysokých standardů jako na začátku sezóny pak rozhodne o tom, jak dobrý tento Arsenal skutečně je.
Art de Roché a Mark Carey, The Athletic
