Uživatel Reebosh29 nám přeložil velmi zajímavý rozhovor Alexandra Songa s redaktorem oficiálního magazínu Arsenal, Nickem Amesem.
Trošku opožděně, ale přece – Šťastný nový rok, Alexi. Jak ses vypořádal s faktem, že byla Premier League o Vánocích v plném proudu?
Já jsem si to užil. Když jsem o tom prvně uslyšel, říkal jsem s, že to bude velmi těžké, ale je dobré hrát v tento čas. Zápasy jsou v krátkém časovém rozmezí, ale když je vyhrajete, dobře vás to připraví na zbytek sezóny a to se nám myslím povedlo. Vydařil se nám zápas proti Chelsea a i proti Manchesteru City jsme předvedli výborný výkon. Když ale hrajete proti takovému týmu, nikdy to není lehké – nechtějí ani moc hrát na balónu, přijedou a jsou zalezlí na vlastní půlce. Vytvořili jsme si mnoho šancí, které jsme bohužel neproměnili, ale abych byl férový, City velmi dobře bránilo. Fotbal chcete hrát, užívat si ho a dělat radost fanouškům – ale občas mi přijde, že ne všechny týmy to tak cítí.
Pokaždé když spolu mluvím, jsi lepším hráčem. Bylo něco zásadního v minulém roce, co ti pomohlo zlepšit tvou hru?
První věc, kterou jsem změnil, je moje kondice. Začal jsem letní přípravu velmi brzy. O týden dřív než všichni ostatní. Po MS obvykle potřebujete nějaký čas na odpočinek, ale já šel rovnou do plné zátěže. Lidé se mě ptali, proč to dělám a odpověď byla jednoduchá. Trénovat a dostat se do nejlepší formy. A myslím, že mi to pomohlo, jelikož jsem trénoval opravdu tvrdě. MS nevyšlo podle mých představ, nedostal jsem tolik příležitostí, ale o to víc mi to pomohlo se pak zaměřit pouze na Arsenal. Mluvil jsem s Bossem a řekl, že občas potřebuju víc zasahovat do hloubi útočné poloviny i bez míče. Abych to ale dokázal dělat kvalitně, musel jsem svůj motor udělat výkonnějším. Sám cítím, že se výkonnějším stal. Dříve jsem útočil jednou nebo dvakrát za zápas. Teď to ale zvládám mnohem vícekrát a pokaždé, když se mi naskytne příležitost, neváhám. Mám jednoho z nejlepších trenérů na světě, a když vám něco řekne, musíte s to vzít k srdci a tvrdě na tom pracovat.
Tvá útočná hra se v poslední sezóně neuvěřitelně zlepšila. Až to bije do očí. Čím to?
Až do šestnácti jsem byl útočník. Jednoho dne mě můj trenér v Bastii požádal, zda bych nemohl hrát vzadu, protože se nám zranil hráč, který na ní obvykle hrál. A já tam zůstal. Změnilo to všechno – celá hra byla postavená na mnohem větší zodpovědnosti k bránění a to ve mně zůstalo. Ale zkušenosti na útočné pozici samozřejmě také. A nyní to můžu dobře prolínat. Můžu více útočit, když hraju s Denilsonem, protože ten rád zůstává vzadu, zatímco s Jackem hraju dopředu o trochu rozvážněji. Myslím na útočení hodně často, ale můj úkol je zastavit protiútok, vybojovat balón a poslat ho dopředu. Ale jak říkám, když dostanu šanci jít dopředu, tak prostě jdu. V těžkých zápasech, když běžím až do soupeřovy šestnáctky, můžu udělat rozhodující moment proti konsolidované obraně – řeknou si – tenhle nebude nebezpečný. Ale já už jsem.
Částo nastupuješ s Jackem. Vypadá to, že v posledních měsících se vaše spolupráce hodně zvedla hlavně díky komunikaci.
Myslím, že v posledních šesti zápasech, jsme spolu začali mluvit mnohem více. Je to velmi důležité – občas nejste na dobré pozici nebo se potřebujete stáhnout do obrany, a když máte dobrou komunikaci, vše jde snadněji. Dříve jsme spolu promluvili 2-3krát za zápas, ale teď se to stává přirozenou součástí naší hry a cítím, že se naše spolupráce jde výrazně nahoru.
Takže když se staráš o útočnou fázi hry, Jack si plní obranné povinnosti..
Jack velmi vyzrál, co se týče defenzivní hry. Každý zná jeho útočné schopnosti, ale já nyní vím, že když půjdu dopředu, můžu se na Jacka spolehnout. Vyhrává osobní souboje, je silný a nikdy se nevzdá. A co je podstatné, stále se zlepšuje. Začal tuhle sezónu velmi dobře a to nastavené tempo si stále drží. Neustále se zlepšuje ve všech směrech hry. Je velmi dobré pro Anglii mít hráče jako je Jack a Gibbs. Věřím, že Arsenal s Anglií čeká velká budoucnost s takovýmito hráči.
Oba jste hráli důležitou roli při vítězství nad Chelsea. Jak psychologicky důležité pro vás bylo tento zápas zvládnout?
Velmi. Každý říkal, že to bude ta samá pohádka – hrajeme dobře, ale prohrajeme. Boss před zápasem řekl, že kdybychom hráli proti Chelsea na Emirates Cupu, bez problému bychom ji dokázali porazit, ale v lize z ní máme už tak trochu komplex. Ale nemůžete stále prohrávat s týmy jen proto, že už jste s nimi v minulosti několikrát prohráli. Musíte to hodit za hlavu a říct si, že se to dnes zlomí. A od začátku do konce bylo vidět, jak moc se o to snažili. Útočili jsme jako tým, bránili jsme jako tým a byli nebezpeční po celý zápas. Nedali jsme jim skoro žádnou šanci ke hře, natož k výhře.
Hrál jsi proti jednomu ze svých vzorů, Michalovi Essienovi, a vyhrál!
Jo! Byl jsem ještě v akademii, když on byl v prvním týmu Bastie. Byl obrovským příkladem mladým hráčům, kteří k němu vzhlíželi. Strašně moc jsem chtěl být jako on – je to jeden z nejlepších záložníků světa. Není vůbec lehké proti němu hrát, musíte být připraven na to, jak je na své pozici silný. Když budete vyhrávat souboje s takovými hráči ve středu pole, je veliká šance, že uspějete jako celek. Mluvil jsem s ním po zápase, poblahopřál mi a řekl, ať jdu stále kupředu. Řekl mi, že hraju velmi dobře tuto sezonu a to pro mě znamená hodně.
Je tomu pět a půl let, co jsi se připojil k Arsenalu. Stal jsi se součástí Anglie a anglického fotbalu. Co se ti na něm nejvíc líbí?
To, že nikdy nemůžete říct, že vás čeká jednoduchý zápas. Wolverhampton porazí Chelsea a Liverpool dvakrát prohraje s nováčkem soutěže. Tahle liga je neuvěřitelná v tom, že si nikdy nemůžete být ničím jisti – každý tým může ztratit body a když na to nebude připraven tak je taky ztratí. Podívejte se na Španělskou ligu. Když hraje Barcelona nebo Real, někdy už víte, že prostě vyhrají. Tady nikdo nikdy neví a to dělá anglickou ligu jednu z nejlepších. Hra je rychlá a má náboj po celých devadesát minut – pokud povolíte, byť jen na chvíli, budete toho litovat a domů půjdete s brekem.
Při pohledu na týmy Ipswiche či Leedsu, i v nižších ligách jsou dobré týmy..
Fanoušci jsou neuvěřitelní a milují fotbal ať už je jejich tým v první nebo páté lize. Je to rodinná záležitost. Když jsem se rozcvičoval v Ipswichi, viděl jsem chlapíčka s dětmi, kterým mohlo být okolo tří let – zhruba za dvacet let přivedou oni své vlastní děti a za 50 let zase oni své. Když jsem hrál ve Francii, stalo se, že na zápas nepřišel skoro nikdo, ale tady v Anglii je fotbal nádherný, protože ať už přijedete na jakýkoli stadion, vždy je plný a fanoušci udělají neuvěřitelnou atmosféru. To je ta největší věc jakou může fotbalista zažít. Vidíte je při příchodu na stadion a říkáte si – tyhle lidi nesmím dnes zklamat!
Když už tak mluvíme o tvém životě v Anglii, řekni nám o tvé příhodě po odvolaném zápase se Stoke City v prosinci.
Ježíš, to bylo něco! Dorazili jsme na stadion a všichni sedali do aut a začali odjíždět domů. I já měl stejný plán, ale jen co jsem se dostal ze stadionu ven, uvízl jsem v zácpě. Vzhledem k její velikosti jsem si řekl, že bych tam čekal celý den, vrátil sem auto na parkoviště a vyrazil domů s tím, že si chytnu taxík. Už jsem šel nějakou dobu a stále nic. Urazil jsem takový kus cesty, že se nemělo smysl vracet, ale stále nic. Šel jsem stejnou cestou, kterou jezdím autem, protože tak dobře město neznám a byl jsem na cestě už skoro pět hodin kvůli namrzlým ulicím. Potom jsem uviděl taxikářskou společnost, ale když jsem se zeptal chlapíka uvnitř, řekl mi, že nemají žádná volná auta. Přemlouval jsem ho, aby se o něco pokusil. Řekl, že někomu zavolá, ale že mě to bude stát dvojnásobek. „Žádný problém! Zaplatím klidně trojnásobek nebo klidně víc. Hlavně už chci domů!“. Za dvacet minut přijel taxík a odvezl mě domů. Jakmile jsem přišel, dal jsem si horkou vanu a skočil do postele. Už to nikdy neudělám – když bude třeba, přespím na stadionu!
Nezastavovali tě fanoušci po cestě?
Ne! Byla strašlivá zima a já měl kabát i přes obličej, takže jsem ani nečekal, že by mě někdo mohl poznat.
Všichni víme, jak je pro tebe důležitý rodinný život. Je tvůj nejstarší syn, Nolan, stále fotbalový fanatik?
Je s ním sranda. Když nemůže hrát fotbal venku, hraje ho na PlayStationu. To je jediné, co ho baví. Ve škole má dobré známky a má i spousty kamarádů, ale chce prostě hrát fotbal – mluvil jsem s jeho učitelem a ten mi řekl, že Nolan ví o fotbale snad vše. Není divu, po každém mém zápase mi říká, kdo jak hrál a jak mu to šlo. Učí se velmi rychle a na svůj věk je velmi dobrý. Můj mladší syn, Kylian, začal s fotbalem taky, a když hraju fotbal s Nolanem, vždy se přidá. Ale protože je ještě prcek, bere míč stále do ruky. Všichni se tomu smějeme a já tyhle chvíle zbožňuju.
Teď k tvému národnímu účinkování – nehrál si za Kamerun od zpackaného MS. Nemáš sklony se vrátit reprezentaci pod vedením Javiera Clementeho?
Zrovna včera jsem s ním mluvil – přijel za mnou a ptal se mě, zda bych se nechtěl vrátit. Řekl jsem mu, že momentálně nejsem připraven. Kvůli MS vzniklo hodně problémů, což mě od toho odrazuje. V týmu to neklapalo a všichni říkali, že to byla moje chyba – ne jen hráči, ale i federace a realizační tým. Miluju svou zemi a nemůžu říct, že bych za ní nechtěl hrát, ale momentálně to není prostě možné. Není hezké, když o vás lidé povídají samé lži a vy s tím nemůžete nic dělat. Rád bych to něco udělal, uvedl věci na pravou míru, ale určití lidé má slova překrucují. Já jsem spokojen se svou současnou situací – můžu se soustředit pouze na Arsenal a dávat mu 100%. Ale chtěl bych říct jednu věc: jednoho dne se lidé dozvědí, jak to všechno opravdu bylo.
Nakonec, Alexi, všichni očekávají od Arsenalu úspěchy. I v dvojzápase s Barcelonou. Jak ty vidíš současné vyhlídky tohoto týmu?
Základ je, abychom byli všichni zdraví. Můj cíl je vydat ze sebe to nejlepší a vyhrát s týmem nějaké trofeje v této sezóně. Není to vůbec nereálné – stále jsme ve všech soutěžích. Na zápasy s Barcelonou se všichni moc těšíme. Konečně i já si zahraji na Nou Campu, když mě minule vyřadilo zranění. Nejdůležitější bude zvládnuté utkání doma. Už proti Chelsea jsme ukázali, jakou máme kvalitu a to samé budeme chtít ukázat proti Barceloně. Když ji ukážeme, uspějeme. Náš i jejich tým hraje stejný styl fotbalu – nikdo nechce čekat, co soupeř vymyslí. Vždycky si chcete užít takovýhle zápas, ale teď chceme i něco jiného – Úspěch.
Přeložil Reebosh29
