Arseblog: Ready, Freddie, Go!

Co to je za divný pocit? Nevím zcela jistě, jak to popsat. Je to jako…„nelehnout“„neprohrát“ …existuje pro to slovo v češtině? [Zkontroluji slovník]

„Výhra“ -y ž (2. mn. – her) – konečný úspěch ve hře, zápase apod.

Ano, ano, to se mi líbí, „vítězství“, ať už je to cokoliv. Mám pocit, že bychom to měli dělat častěji. Čím větší bude frekvence těchto výher, tím lépe. Okamžitě budu informovat odpovědné lidi, protože si myslím, že jsme narazili na něco opravdu dobrého.

64 dní bez výhry v Premier League si vybralo svou daň. Nejen na nás, na fanoušcích, ale také na hráčích samotných. Bylo to vidět na tom, jak jsme hráli od prvního hvizdu. Především bezpečně, neudělat chybu, neudělat nic hloupého. Nic nedělejte, hlavně jednoduše, jisté přihrávky. West Ham měl v plánu držet se zpátky, nechat nás na balónu a kontrovat, když uděláme nějakou hloupost. Také nemají mnoho sebevědomí, tak byl jejich řešením hluboký blok a organizovanost.

Většinou to pro ně fungovalo dobře. Myslím, že v prvním poločase jsme měli jednu šanci. Hlavičku Mesuta Özila, kterou nemohl překonat brankáře a mířila nad bránu. West Ham neměl mnoho šancí, ale skóroval, když naše obrané povinnosti stagnovali. Rohový kop, Kolašinac za sebou nechal hráče na zadní tyči, takže když měl možnost, poslal míč do dobré šance, kterou Ogbonna zužitkoval. Zaútočil tak tvrdě, že Granit Xhaka uhnul. Od bývalého kapitána to nebylo statečné a nejsem si jistý, že také Maitland-Niles se kryl zrovna šťastně.

Kladiváři byly touto brankou – když ne inspirováni – tak posíleni. Zato my jsme tím byly trochu zaraženi, jak se dalo očekávat. Do šatny jsme šli s deficitem jedné branky, a když na SkySports řekli, že je to už osm let, co jsme nedokázali venku otočit nepříznivý poločasový výsledek, nemohl jsem úplně uvěřit svým uším. To je úžasná statistika, takže s touto naší současnou formou jsem moc neočekával.

Prvních 15 minut druhé poloviny bylo hodně špatných. Nechci se zabývat tím, jak slabé to bylo, protože jsme vyhráli. V kontextu hry to ale stojí za zmínku. Bylo to vskutku ďábelské. Nicolas Pepe bojoval, a já jsem v živém blogu zmínil, že můžete vidět, proč tolik nehrál. A pak…

… Torreira uvolnil Kolašinace na levé straně. Jedna z mála přihrávek vpřed s jasným tempem a záměrem. Ten dal skvělou nízkou přihrávku křížem na Martinelliho, který vsítil svůj 8. gól sezóny a svůj první v Premier League. „Branky mění hru.“ Staré pořekadlo otočil tento mladík v pravdu.

Z pozice, kdy jsme byly „zaraženi“ brankou West Hamu jsme mohli nyní vidět sebedůvěru. Pepe, který byl v prvním poločase vystaven brutální výzvě, po které Creswell dostal kartu, a pak další cynický faul, který měl vyústit v druhou žlutou pro tohoto hráče, najednou ožil.

Özil hrál na Aubameyanga těsně před jejich vápnem, ten posunul Pepemu, který právě vnikl do vápna soupeře, kde přes obránce zakončil skvostnou střelou, která nakřápla domácí a znamenala první Pepeho branku ze hry. Tak, jak jsme potřebovali. Nejen to, za devět minut vybídl Aubameyanga k voleji, který znamenal vedení 1-3. Chtělo by se říct, že vše bylo pod kontrolou, ale stále jsme měli spoustu času, jak si zápas pokazit. Očividně se tak nestalo, ale kvůli našim defenzivním slabinám, se to nezdálo jako rozhodnutý zápas.

Je těžké necítit, že by to mohl být moment, kdy se Pepe najde a nakopne ho to. Skóroval už dříve, ale pokud jde o jeho vlastní sebedůvěru a víru lidí v něj, mohlo by to být klíčové. Čas prozradí víc. Potřebuje moment, nebo dva ve hře, kdy se bude výrazně podílet na výsledku. To mu opravdu pomůže, aby se opravdu usadil v klubu a v nové lize. Vím, že v Evropské lize měl dva přímé volné kopy, kdy skóroval, ale potom byl vynechán ze sestavy, takže je důležité, že má na čem stavět.

Je zábavné, co výhra znamená. Okno, které se zdálo být prázdné, nyní vypadá spíše trochu napůl zasklené. Nějaký optimismus se vrací. Můžeme jen doufat, že se jedná o něco, co je třeba podepsat, rozbít fotbalové a psychologické bariéry, tam můžeme začít.

West Ham se nadechl a pak vydechl, Xhaka odešel, Pepe klečel a sdílel úsměvy a objetí s Freddiem, když opouštěl hřiště, a kvůli přerušování se nastavovalo 7 minut, což se zdálo zlověstné. Nakonec jsme ale udělali to, co jsme udělat měli. Konečně jsme opět získali 3 body.

Musím říct, že si Freddieho opravdu užívám. Nemá kabát z cukru a jeho perspektiva bývalého hráče je něco, čemu bychom měli věnovat pozornost, zvláště, když mluví o tlaku, pod kterým hráči byli. Nejde o to, že bych omlouval špatné výkony, ale i ti nejtvrdší kritici musí souhlasit s tím, že jsme schopni mnohem větších věcí, než tomu bylo doposud. Nemyslím si, že by hráči nechtěli něco dělat dobře, ale když jste v tak hluboké koleji, je těžké vyjet z ní zpět. To je něco, co nesmíme podceňovat.

Bylo nereálné očekávat, že když se objeví, budeme 90 minut hrát dobře a vyhrajeme. V pondělí večer to bylo jen o získání vítězství. Stalo se tak a myslím, že zde bylo několik pozitiv, které si musíme odnést. Pepe, o kterém jsem již mluvil, ale také Martinelli, když vstřelil svůj první gól v Premier League. Mladý Brazilec byl obecně relativně tichý, ale hraje s takovou chutí, že je vždy schopen udělat to, co udělal. Důležitost tohoto nemůže být podceňována.

Sám Freddie se odvážně rozhodl. Nechal sedět podprůměrného Luize a dal šanci Calumovi. Což je ospravedlněný tah výkonem Angličana. Ani tři branky Lacazetta v jeho posledních třech vystoupeních ho nezachránili a postavil Aubameyanga s osmnáctiletým hráčem, a hráčem který soupeřil s formou a sebevědomím. Byl statečný. Možná neměl na výběr, ale udělal to, a byl za to odměněn.

Nezapomeňme také, že při rozcvičení se zranil Hector Bellerin a Kieran Tierney po půl hodině hry. Ztráta obou full beků rozhodně nebyla v plánu a jsem si jist, že to mělo dopad na tým, který musel pocítit něco jako, že se proti nim všechno spiklo. To kouzlo ve druhé polovině, kdy se Arsenal vrátil zpět k životu však stačil k vítězství. Odtud se můžeme znovu vybudovat naši sebedůvěru. Také reakce hráčů po závěrečném hvizdu byly pěkné. Velká objetí všude kolem, zejména pro Freddieho.

Nemyslím si, že se někdo nechává unést. V neposlední řadě proto, že naším dalším soupeřem v Premier League je Man City. Budou se snažit zastavit svůj vlastní malý propad, a jsou tak dobří, že bychom mohli skončit jako oběť tohoto odhodlání. To je něco, čeho se v neděli můžeme obávat.

Prozatím se podívejme na pondělní večer a na malý krok správným směrem, který si odtud vezeme. Museli jsme vyhrát a vyhráli jsme. Jdeme dál, pracujeme a sledujeme co se stane. Nyní si stojíme jen 2 body od Man Utd na pátém místě. V horní polovině a uprostřed tabulky je to hodně přeplněné. S podařenými výsledky se vše může velmi rychle měnit. Tak, zkřižme prsty a můžeme najít cestu pryč odtud.

/arseblog.com/