Sezóna má za sebou teprve čtyři zápasy a Arsenal ještě neprohrál. Většinou hrál v každém ze svých zápasů poměrně dobře: výhra 2:1 nad Nottinghamem Forest nebyla tak těsná, jak napovídá skóre, proti Crystal Palace nás přibrzdila červená karta a proti Fulhamu nás vykolejila brzká a individuální chyba. Manchester United jsme porazili až v závěru utkání.
I s ohledem na to všechno je zajímavé zamyslet se nad změnami, které Mikel Arteta v týmu udělal, a proč je udělal.
Minulá sezóna byla pro Arsenal nejlepší za poslední roky. Strhující jízda s několika neuvěřitelnými momenty, která však skončila těsným bojem o titul. Byl to vzrušující, ale mladý tým plný potenciálu, který se realizoval přímo před našima očima. Nabízelo by se ponechat vše víceméně při starém a jen se pokusit zlepšit to, co dokázali předtím.
Místo toho se Arteta rozhodl provést některé změny. Thomas Partey byl staven do hybridní role záložníka a pravého obránce. Gabriel nastoupil pouze v posledním utkání a můžeme jen spekulovat, zdali to bylo kvůli zranění Parteye anebo taktický záměr. Ben White hrál více ze středu hřiště. Declan Rice je všude na hřišti. Kai Havertz se… no, Kai Havertz se ještě úplně nestihl rozkoukat, ale jeho angažování jako náhrady za Granita Xhaku nikdy nemělo být rovnocenné.
Možná si Arteta skutečně myslel, že Arsenal nebyl v minulé sezoně dost dobrý a potřeboval změnu. Možná je tento systém navržen tak, aby se předešlo scénáři Williama Saliba, jehož absence poslala zdánlivě křehkou sestavu po březnu do háje. Možná existují nějaké jiné, složitější taktické důvody, které dokáže vysvětlit někdo mnohem chytřejší než já.
Ale trochu mi to připadá jako pokus o inovaci pro inovaci, jako by si Arteta vzal do hlavy, že svět dohání jeho způsob hry a on musí udělat něco jiného, aby se udržel na špici, i když by možná více stejného – s několika lepšími hráči a větší hloubkou – bylo jasnou cestou.
Tím nechci říct, že Artetův přístup je špatný. Jak už bylo řečeno, Arsenal byl docela dobrý a mohl by být ještě lepší, jakmile se všichni usadí a zvyknou si.
Ale on tak trochu žádá, aby se všichni vrátili o několik let zpátky a… znovu věřili procesu. Loni lidé procesu věřili a byli za to (svým způsobem) odměněni. Proces, kterému se náležitě důvěřovalo, téměř splnil očekávání, ale nyní je tu další proces, kterému je třeba věřit.
theathletic.com, Nick Miller
