Přemlouvám se již minimálně půl roku, abych se dokopal k tomu, zplodit nějaké pokračování blogu o situaci v Arsenalu a už to nemohu déle odkládat. Situace je natolik vážná, že se k ní musím vyjádřit. Upozorňuji předem, že je to jenom můj pohled, který se nemusí shodovat s pohledem mnoha z vás. Nejprve odkaz na první blog. Uveřejněný před 43. měsíci.
http://gunners.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=13922:blog-ctenaru-quo-vadis-arsenal&catid=193:blog&Itemid=100173
Co se za těch tři a půl roku změnilo? Bohužel ne mnoho. Ani ve snu by mě nenapadlo, že situace bude stejně vážná jako na jaře roku 2011, ne-li ještě vážnější.
Ano, získali jsme konečně trofej, za což patří klukům velké díky, ale tím se naše problémy zdaleka nevyřešily. Když se podívám zpět, co mě trápilo minule – absence agresivity, bojovnosti, kreativity, lídra, tak dnes zjistím, že se nezměnilo skoro nic. AW sice dokázal vytvořit britské jádro, čímž jsme získali trochu na bojovnosti, jenomže k čemu je v týmu důrazný Wilshere nebo Alexis, když je nikdo nedokáže napodobit? Pojďme se podívat na současný Arsenal trochu blíž.
Brankáři
Szczesny, Ospina, Martínez
Zde máme asi nadlouho vystaráno. Wojta je jasnou jedničkou. Je to výborný gólman, ale řekl bych, že usnul na vavřínech. AW sice deklaroval, že tak začne, ale že bude chytat ten lepší. Bohužel se David opět zranil dříve, než mohl pořádně zabojovat o místo v brance. A že by Wojta sakra potřeboval, aby se na něj trochu zvýšil tlak. Je sice schopen převést skvělý zákrok, ale ne tak často, jak bych si představoval. Chtěl bych, aby chytal neustále dobře, aby nám třeba vychytal zápas, ale to se bohužel neděje moc často. Přejme proto Davidovi brzké uzdravení, aby zvýšil konkurenci v brance, může nám to jenom prospět. Emiliano je potom velká naděje do budoucna, snad nám neodejde dříve, než dostane nějakou šanci pravidelně chytat.
Obrana
Debuchy, Chambers, Bellerin, Mertesacker, Koscielny, Gibbs, Monreal
Kraje obrany máme vyřešené, Debuchy byl výborný nákup, stejně jako Chambers. Bellerin se jeví výborně, škoda že nedostává více šancí. Gibbs podle mě zatím nedokáže na 100% využít svůj potenciál, má výpadky, kdy nehraje úplně podle mých představ, ale věřím, že pokud zůstane zdravý, tak se ještě zlepší. Ovšem střed obrany je jeden velký problém. Máme jednoho z nejlepších stoperů v lize a teprve teď, když je zraněný, vidíme, jak nám chybí. Je přímo do očí bijící, jak je výkonnost Pera na Koscielném závislá. Per je momentálně největší problém naší obrany. Bez Kosti ve dvojici výrazně vyčnívá jeho pomalost, neobratnost, nedůraz, prostě to vše, co by stoper hrající ve špičkovém klubu neměl mít. V tuto chvíli je střed obrany velkým problémem, a ač to nerad říkám, jediným viníkem je trenér. První chybou je to, že nedokázal předvídat situaci, kdy se můžou najednou zranit dva pilíře obrany a nepřivedl dalšího stopera, druhou chybou je to, že si nedovedl připustit, že Mertesacker může být bez Koscielneho značně průměrný stoper, a třetí chybou to, že nemá koule na to, aby ho posadil na lavičku, tak jak to udělal Löw po zápase s Alžírskem, kdy byl nejslabším článkem obrany a alžířané kolem něj chodili, jak chtěli. Je dost možné, že tím Löw zachránil němcům titul. Tohle bohužel AW nikdy neudělá a obávám se, že s Perem v sestavě budeme mít permanentní problém. Proto přivedení kvalitního stopera je nyní pro AW úkol číslo jedna pro zimní přestupové období.
Záloha
Oxlade-Chamberlain, Özil, Wilshere, Ramsey, Cazorla, Rosický, Arteta, Flamini, Diaby
Nejnabitější část našeho týmu. A zároveň si myslím, že nejvíce problematická. Jako by na ní působila nepřímá úměra – čím vyšší je držení míče oproti soupeři, tím méně je invence a kreativity v naší hře. Čím déle máme míč na kopačkách, tím více se naše hra stává nudnou, uspávající a neatraktivní. Posouvání míče mezi záložníky, pak přihrávka zpět stoperům, opět posun krátkou přihrávkou dopředu, další přihrávka k lajně, zpět na střed, kolmá přihrávka dopředu ve snaze o narážečku na hranici vápna, nepřesnost a ztráta míče. Kolikrát jsme tuto situaci v posledních letech (není možno napsat měsících) zažili? Jako bychom se zasekli někde v roce 2010, kdy tímto stylem Barcelona vše válcovala. Jenže ten rok už je dávno pryč, všechna špičková mužstva okolo nás se vyvíjí, mění styl i strategii hry, jenom u nás zůstává vše ve starých kolejích. Máme spoustu hráčů, kteří mají předpoklady tento překonaný styl opustit – Ox, Jack, Aaron, Mesut, Rosa, jenomže buď jim to AW nedovolí, nebo hrají na místech, kde to nedokážou ovlivnit anebo jim to prostě takto vyhovuje. Kapitola sama o sobě jsou naši DM. Všechna čest jak Artetovi tak Flaminimu, oba toho pro Arsenal dokázali dost, jenomže věk nelze zastavit. Jednomu je 32 a druhému 30. To už opravdu není věk pro špičkového DM, který musí oběhat největší penzum prostoru a vybojovat kvantum osobních soubojů. Při vší úctě už toho ani jeden z nich není schopen. A je jenom problém trenéra, že toto nevidí nebo nechce vidět. Prototyp moderního DM je už někde jinde – stačí se podívat na Southampton, kde vychovávají skvělé fotbalisty jako na běžícím pásu – viz naši Jack a Ox a spousta dalších. Momentálně mají asi nejlepší dvojici DM v Anglii – Schneiderlin a Wanyama. Jednomu je 23, druhému 25. Běhaví, důrazní, dostatečně agresivní. Wanyamu si pořídili ze Celticu za velice příznivou cenu, mám za to, že mohl klidně skončit u nás v roce 2013 místo Flaminiho. Měli bychom vystaráno do budoucna. A zvláštní kapitola je Mesut Özil. Přišel jako nejdražší hráč v historii Arsenalu. Patří určitě mezi tři nejlepší 10 na světě. Jenže. Na to, aby naplno prokázal své kvality, potřebuje naprostou volnost pohybu, jednak pomoc spoluhráčů, kteří za něj vše odmakají a jednak útočníka(y), který si dokáže najít prostor na to, aby mohl dostat přihrávku. A toho se mu bohužel pro nás nedostává. Pokud je tvrdošíjně nucen hrát na stranách hřiště, což obnáší obranné povinnosti, tak z něj nikdy neuvidíme to geniální, čeho je schopen.
Útok
Welbeck, Alexis, Walcott, Podolski, Giroud,Campbell, Sanogo
V útoku nemáme problém. Letošní výborné nákupy Alexise a Welbecka vytvořily zdravou konkurenci a dost velký přetlak. Jsem zvědav na hráčské vytížení Walcotta a Girouda (až se uzdraví). Theo je ten pravý hráč, kterého potřebuje Özil pro své přihrávky. Až ho začne naplno využívat, budou postrachem všech obran.
Trenéři
Wenger, Bould
Začnu asistentem. Steve toho odkopal za Arsenal dost, zdál se jako dobrá náhrada Pata Rice. Jaká je jeho úloha se dozvídáme jenom ze střípků, které vyjdou z Colney. Měl by mít na starosti obranu, což se samozřejmě pro bývalého obránce nabízí. Po jeho nástupu v roce 2012 došlo ke zlepšení obranné fáze, mohlo to být způsobeno jeho osobou nebo tím, že Merte byl v Arsenalu už druhým rokem a jeho výkonnost měla vzestupnou tendenci. Bohužel i on musí být zodpovědný za momentální bídný stav naší obrany. Co mi na něm vadí je jeho neuvěřitelná flegmatičnost. On sedí na lavičce jako by se ho zápas ani netýkal, občas něco prohodí s AW a to je všechno. Žádné emoce, žádné pokyny mužstvu, o burcování ani nemluvě.
Arséne je samostatná kapitola. Přišel jako poměrně neznámý trenér a dokázal vybudovat mužstvo, které v Anglii válcovalo vše, co mu přišlo do cesty. Přišel jako vyhlášený ekonom a dokázal přesvědčit vedení, že postavení nového vlastního stánku je prostě v současné době nutností. Dokázal v době velkého utahování opasků udržet Arsenal na špici v Anglii, dostat ho každý rok do Ligy mistrů a ještě navíc i postoupit ze skupiny. Nepovedla se mu pouze jedna věc – dokončit svůj projekt postupné výstavby mužstva, budovaného povětšinou z mladých neznámých hráčů a dostat ho na úplnou špici v Anglii a v Evropě. Za všechny tyto úspěchy mu budiž vzdán hold a velké poděkování. Zaslouží si na Emirates sochu stejně jako další legendy (a nepochybuji, že mu bude vystavěna). Ale jeho práce na lavičce se blíží k neodvratnému konci. Otázkou zůstává, kdy ten konec nastane.
Zranění
Nebolestivější věc, která Arsenalu už několik let nedovoluje pokusit se vystoupit na ten pomyslný úplný vrchol. Je neuvěřitelné, jak rok od roku padají skoleni různými zraněními po celý rok naše opory. Je naivní myslet si, že je to náhoda. Na tu by to bylo možné svést v případě, že by se to stalo jeden rok, možná i druhý, ale určitě ne po tak dlouhou dobu, jak se to děje u nás. Je mi naprostou záhadou, proč toto naprosté selhání našeho trenérského, lékařského a kondičního týmu nebylo řešeno už dávno. Teprve letos se AW snaží angažováním nového renomovaného kondičního trenéra něco s tím udělat, ale výsledky se zatím nedostavují. Situace je opět vážná, stejně jako vloni, předloni, pořád. Ospina, Debuchy, Koscielny, Gibbs, Wilshere, Özil, Arteta, Diaby, Walcott, Giroud, Sanogo, Gnabry. Celá jedenáctka. To není normální. Chyba musí být někde v procesu přípravy, tréninku, rehabilitace, odpočinku. Možná vše dohromady. Možná je na vině náš styl hry, kdy držíme míč neustále na našich kopačkách a je otázkou času, kdy bránící soupeř zajede do našich hráčů. Možná je to ve špatně zvolené letní přípravě. Každopádně pokud nebudeme schopni odhalit příčinu, těžko budeme moci zabránit následkům. Toto by měl být hlavní úkol všech členů prvního týmu.
Taktika, styl hry
Myslím si, že tento bod naší hry je to, co nejvíce trápí snad všechny fanoušky. Styl naší hry je daný už několik let. AW se zhlédl ve stylu alá Barcelona a snaží se naše hráče vést ke hře založené na naprosté kontrole míče a tím získávání herní převahy nad soupeřem. Kontroly míče dosahujeme sérií krátkých přihrávek, čímž se snažíme soupeře „uhonit“ a následně udeřit kolmou přihrávkou nebo se vykombinovat až do střelecké příležitosti. Ovšem pokud se nedaří zrychlit hru kolmou přihrávkou nebo povedenou narážečkou, tento styl hry se stává poměrně čitelným pro soupeře, málo efektivním a bohužel i značně neatraktivním pro diváka. On totiž taky vyžaduje neustálý pohyb hráčů, tak aby hráč s míčem měl vždy na výběr několik volných spoluhráčů a ne pouze jednoho, toho nejbližšího. A toto nám už dlouho chybí. Naučili jsme se hrát fotbal, který je pro naše hráče velmi pohodlný, on totiž nebolí a může se praktikovat v „suchém“ tričku. S nostalgií vzpomínám, jak třeba Parlour nebo Vieira, když odcházeli ze hřiště v poločase zápasu, byli zpocení až s prominutím na prdeli, jak těch 45 minut na hřišti odjezdili. Dnes? Vidíme snad někoho, že by šel zpocený ze hřiště? Vidíme snad někoho neustále ve sprintu? Hrajeme už léta PĚŠÍ fotbal, který nemá dlouhodobě šanci na úspěch. Ale proč to hrát jinak, když to po nás nikdo nechce, že? Jenže já to po hráčích, kteří nosí na prsou znak Arsenalu chci! Chci, aby zápas jeden jako druhý odjezdili po zadku, aby bojovali do úmoru těla, aby po zápase šli ze hřiště tak utahaní, že povlečou nohy za sebou. To chci vidět od hráče, který dostal tu šanci hrát za jeden z největších a nejslavnějších klubů na světě, který dostává plat hodný špičkového fotbalisty – a chci vidět, že si každou penci 100% zaslouží. Na ukázku video z roku 2004. Zaujaly mě na něm dvě věci – nejprve to hecování před začátkem zápasu, je na něm vidět, že celé mužstvo prostě chce vyhrát a že pro výhru udělá všechno na světě, a potom chvilka od cca 50. vteřiny, kdy je předveden ukázkový tlak na míč, který bych chtěl vidět neustále. Proč nedokážeme pořád předvádět fotbal, který jsme hráli proti Bayernu doma prvních 20 minut? Tak bych chtěl vidět hrát svůj Arsenal, to byl výkon hodný jména Arsenal FC.
https://www.youtube.com/watch?v=X5DVox8gyMo
Á propos. Fyzická kondice. Možná je to jenom můj pocit, ale řekl bych, že v tomto oproti jiným mužstvům dost zaostáváme. Možná na ni neklade AW vzhledem k našemu stylu hry dostatečný důraz. Ale kondice tvoří základ každého fotbalisty. Bez ní není možné přežít dlouhou sezonu ve špičkové formě. Už párkrát jsem se pozastavil nad stylem naší letní přípravy. Ač jsem hrál fotbal pouze na krajské úrovni, tak jsme každé léto dostávali takovou sodu, že jsme si to pamatovali ještě na vánoce. Ale na hřišti jsme potom doslova létali. Jak můžou kondici získat hráči, kteří se nejprve přesouvají na druhý konec světa, tam potom cestují z místa na místo a vrátí se týden před zahájením ligy ? Mám na tento model letní přípravy svůj názor a rozhodně se mi nelíbí. Myslím, že je příčinou mnoha problémů ve výkonech a může mít i souvislost s našimi trvalými problémy se zraněními.
Přestupová politika
Bohužel ani v tomto bodě nemůžeme být úplně spokojeni. Je pravdou, že letošní přestupové období bylo asi nejpovedenější za dlouhá minulá léta, ale ani to nebylo bez chyb, viz nepřivedení obránce nebo kvalitního DM. Když se podíváme do minulosti, tak zjistíme, že AW přivedl během posledních 3 let skoro 1,5 nové jedenáctky. Abychom si to oživili: 2011 – Mertesacker, Arteta, Ox – 2012 – Cazorla, Podolski, Giroud – 2013 – Monreal (leden), Özil, Flamini, Sanogo – 2014 – Alexis, Chambers, Welbeck, Debuchy, Ospina, Campbell (z hostování). Z toho je zřejmé, že postavil úplně nové mužstvo. Valná většina hráčů přišla jako hvězda do anglické ligy – nebo alespoň reprezentant své země. Potud je vše v pořádku. Otázkou zůstává, jestli všichni přišli na pozice, kde nás zrovna tlačila bota, jestli to někdy nebyly přestupy z vynucení nebo pod tlakem. O tom nechť si každý udělá obrázek sám, já osobně jsem s doplněním týmu až na letošní rok v podstatě spokojen.
V této souvislosti ale musím zmínit i odchody a tady musíme chtě nechtě přiznat, že to byly bohužel skoro vždy odchody nesmírně bolestivé a značně oslabující naše mužstvo. Vezměme to popořádku: 2007 – Henry – odchod naší legendy za možností vyhrál Ligu mistrů, 2008 – Flamini (AC Milano), Hleb (Barcelona) – rozpad naší skvělé záložní řady, 2009 – Adebayor (M.City) – odchod za penězi a úspěchy, 2011 – Nasri(M.City) a Cesc(Barcelona), 2012 – van Persie(MUtd.), Song(Barcelona). Nikdo mi nevymluví, že nejméně polovinu z nich mohl AW udržet. Tady se naplno projevilo jeho gentlemanství a příliš liberální přístup k hráčům. Na jeho obranu je nutno říci, že i jeho ekonomické uvažování, což je naprosto v pořádku. Co mi vadí, jsou jeho prohlášení, která v kontextu následujících odchodů vypadají v případě Nasriho a Cesca jako matení a chlácholení fandů. Ono ani u van Persiho to mlžení nebylo kdovíjak vstřícné vůči nám fanouškům. Posuďte sami.
„Samirova situace je pro mě jasná – zůstane.“ zopakoval Wenger, když mluvil s novináři v Malajsii,
„Už jsem vám řekl, že jsme v pozici, kdy můžeme říci: „Ne.“ A to v případě Nasriho uděláme.“
„Je to v zájmu klubu,“ pokračoval. „Představte si tu nejhorší situaci – ztrácíme Fabregase i Nasriho – nemůžete pak potom všem přesvědčovat lidi, že jste ambiciózní. A i když ztratíme Nasriho, najít stejně kvalitního hráče, bude stát stejné množství peněz. Protože nemůžete ztratit hráče a nenahradit jej.“
„Protože velké kluby v první řadě udrží své nejlepší hráče a dávají tím zprávu všem ostatním klubům, že prostě nemůžou přijít a vzít si vaše hráče. Roky jsme pracovali velmi tvrdě s těmito hráči na jejich rozvoji a teď je čas, abychom je udrželi pohromadě.“
A ještě jednu věc AW nesmírně vyčítám. Je jasné, že Cesc ho svým vynuceným a vybrečeným odchodem do Barcelony nesmírně zklamal, ale v povaze AW by mělo být i odpuštění. To, že Cesca letos nepřivedl zpátky, zpětně hodnotím jako největší omyl posledních let. Cesc byl připraven se vrátit zpět a odevzdat Arsenalu vše, co nestihl dokončit při jeho první štaci. A já věřím, že by se mohl stát legendou a ukončit v Arsenalu svou kariéru. Přenechat takového plejera nejbližší konkurenci, potažmo ve chvíli, kdy hledali přesně takového hráče, aby doplnil jejich už tak výborný tým, potažmo nenáviděnému Mourinhovi, byla obrovská chyba, jejíž dopady budeme sklízet ještě dlouhá léta. Už teď je vidět, jak Cesc pozvedl hru Chelsea na ještě vyšší level. Řeči typu, že mu nemohl zaručit místo v sestavě jsou pro mě výmluvy uraženého taťky. A Mourinho se za rohem AW vysmívá a říká si, že asi musel zbláznit, když mu Cesca předložil na zlatém podnosu.
Myslím, že už jsem toho napsal ažaž. Uvědomuji si plně, že mnoho z Vás nebude s mými úvahami a myšlenkami souhlasit, jsem i připraven na to, že pár lidí se mnou bude bytostně nesouhlasit, ale toto je můj blog a za všemi svými myšlenkami si stojím a budu je obhajovat. A věřím, že jeden každý z Vás se nad tím, co jsem napsal, alespoň krátce zamyslí, protože všichni chceme vidět Arsenal vítězící, Arsenal, který bude hrát fotbal atraktivní a ve chvíli kdy bude opouštět hřiště jako poražený, tak se vztyčenou hlavou, protože se za svůj výkon nebude stydět. A doufám, že mě nikdo nenařkne, že jsem nastrčená slepice nebo kdovíco, protože Arsenal mám v srdci už skoro půl století a nikdy za ním nepřestanu stát.
Victoria Concordia Crescit
Roman alias Kozel
