Jasně, viděli jste mě hrát, ale asi toho o mě moc nevíte. Dovolte mi tedy říct svůj příběh.
Myslím, že nejdůležitější je říci to, že jsem vždy věděl, že budou fotbalistou. Moje rodina a já jsme věřili, že to dokážu. Zvedali moji sebedůvěru a podporovali, ať se dělo cokoliv.
Pokud bych si nevěřil, tak bych nikdy nedosáhl svých cílů. Před zápasem myslím pozitivně a snažím se představit si, že hraji dobře a že dokážu pomoci spoluhráčům vyhrát zápas.
To je něco, co mě naučila moje rodina, být pozitivní a využít každou příležitost, kterou dostanete. Vždy stáli při mě a za to jim musím poděkovat, protože bez nich, bych to nedokázal.
Byli při každém mém kroku, ať šlo o to, vzít mě na trénink, do školy nebo mě jen podpořit, když jsem potřeboval. Bez nich bych tady nebyl.
Takže jak Vám asi došlo, rodina je mi velmi blízká. Narodil jsem se v Guarulhos, ve městě Bela Vista a vyrůstal jsem kousek od domu mého dědečka, který byl blízko letiště v Sao Paulu.
Moje nejstarší vzpomínky jsou na to, jak jsme cestovali do Parany, rodiště moji matky. Také jak jsme společně se strýci, bratranci a tátou hráli fotbal.
Na ulici jsem hrával jenom občas. Nejčastěji jsme hráli ve škole, pokaždé jsme hráli fotbal ve škole. Samozřejmě tam byli děti různých věkových skupin, takže jsem hrával jak proti starším, tak proti mladším dětem.
Myslím, že to mi pomohlo stát se profesionálem. Věřím tomu, že vším čím jsem si v životě prošel, mě dostalo až sem.
Tenkrát jsem si to prostě jen užíval a ostatní mě zvali, abych hrál s nimi. Hrál jsem jen pro radost. Myslím, že mi bylo 12 nebo 13, když jsem si uvědomil, že díky fotbalu bych mohl mít lepší budoucnost.
Vždy jsem snil o tom, že jsem Ronaldo, zbožňoval jsem ho. Jeho přezdívka mluví za vše: Fenomén. Byl mým vzorem, když jsem vyrůstal, tedy on a můj otec. Můj otec mi říkal, že byl také skvělý fotbalista. Což bych o něm neřekl po tom, co jsem ho viděl hrát! Ale to je v pořádku, stále je mým vzorem.
Od mých 6 do 12 nebo 13 let mě brával vlakem na trénink s Corinthians. Pro ty, kteří to neví, tak Corinthians je obrovský brazilský klub. Obrovský. V každém velkém týmu musíte mít výsledky a již od útlého věku nás učili o důležitosti vítězné mentality.
V Corinthians jsem to miloval, ale otci se naskytla pracovní příležitost v Itu, takže jsem musel učinit to nejtěžší rozhodnutí v mém živote a odejít. Bylo to, to nejlepší pro celou rodinu, takže jsme se odstěhovali 100 km daleko.
Tehdy mi bylo jenom 13 a nebyl jsem ještě dost vyspělý na to, abych pochopil to, proč musíme udělat tak velkou změnu. Jen si vzpomínám, že jsem byl opravdu smutný, protože Corinthians byl pro mě jako domov. Chodil jsem tam hned po škole a celý den jsem trénoval. To mi chybělo asi nejvíce.
Věci byli jiné v Ituanu, ale byl to důležitý krok v mém životě, jak na hřišti, tak i mimo něj. Vyspěl jsem jako hráč, tak i jako člověk. Tady jsem se stal profesionálem a dostal šanci stát se nejmladším hráčem, který za klub v tomto století nastoupil. Takže Ituanu mohou pouze děkovat za příležitost.
Největší příležitostí bylo, když mě nechali hrát v Campeonato Paulista, státním šampionátu v Sao Paulu, který je nejnáročnější na světě. Hrajete proti těm největším týmům, jako je Corinthians, Sao Paolo, Palmeiras, Santos a další.
Bylo jen 17 a odehrál jsem opravdu dobrý turnaj. Vstřelil jsem šest branek, dvě do sítě Bragantina, a přihrál na další tři, což nám pomohlo vyhrát skupinu a ve čtvrtfinále jsme narazili na Sao Paulo.
Prohráli jsme 3:1 na zápasy, ale byl jsem jmenován mladým objevem turnaje a byl jsem také nejmladším hráčem v nejlepší jedenáctce turnaje. V tu chvíli se o mě začali zajímat ostatní kluby.
Víte, můj agent mi volá před každým zápasem, aby mi popřál hodně štěstí a chvíli si pokecali. Jednoho dne mi z ničeho nic řekl, že se o mě zajímá Arsenal.
Vím, že jsem byl opravdu šťastný. Nebyl to jenom můj sen, ale sen celé mé rodiny. Vždy jsem tvrdě pracoval, abych se posunul dále, takže to, že se o Vás zajímá Arsenal bylo něco neskutečného.
První den tady byl šílený. Bylo to nádherné, ale zároveň bláznivé. Byl jsem ohromen naprosto vším. Když jsem poprvé dorazil do tréninkové centra a všechny uviděl, tak mi chvíli trvalo, abych si uvědomil, co se vlastně děje. Trochu jsem se styděl, protože jsem tu byl s hráči, které jsem před tím viděl jen v televizi nebo videohrách.
Nakonec jsem se z toho dostal, ale nemohl jsem přestat usmívat, protože to byla opravdu šťastná chvíle. Přivítali mě velmi dobře, hned jsem se cítil jako doma. Přivítali mě tím nejlepším způsobem.
Za méně než dva týdny jsem odletěli do Ameriky na předsezónní turné. Připadal jsem si jako ve snu. Abych byl upřímný, tak si tak připadám pořád. Myslím, že jsem se této příležitost chopil oběma rukama. Vstřelil jsem gól Coloradu a myslím, že jsem odvedl dobrou práci.
Myslím, že si toho všiml i trenér, protože mi dal příležitost proti Newcastlu v Premier League. Když si mě zavolal z lavičky, tak jsem nemohl uvěřit tomu, že ukazuje na mě! Když jsem si uvědomil, že ukazuje na mě, tak mi tep vystřelil vzhůru, ale jak jsem vstoupil na hřiště, tak jsem se uklidnil.
Fotbal tady se hodně liší od toho v Brazílii. Je velmi fyzicky náročný a o hodně rychlejší, ale po pár dotycích s míčem jsem cítil, že jsem se do toho dostal. Dokonce i tréninky jsou náročné. Náročnější než v Brazílii, protože do Vás spoluhráči na tréninku „skluzují“ a nic Vám nenechají zadarmo. Je to něco jiného, než na co jsem zvyklý, ale miluji to.
Lidé, kteří mě opravdu znají Vám řeknou, že na hřišti ze sebe vydám vždy maximum. Takže si myslím, že mi anglický fotbal sedí, protože je velmi vášnivý. Jsem hrdý na to, že do mě Arsenal vložil důvěru, takže vždy udělám vše proto, abych pomohl týmu dostat se na vrchol. Tam kam Arsenal patří.
Nyní se soustředím na to, abych více nastupoval v lize. Chci ukázat co dovedu a usadit se v prvním týmu. Vím, že je v týmu plno skvělých hráčů, ale zároveň vím, co dokážu a mým cílem je pomoci týmu.
Nakonec bych chtěl poděkovat všem fanouškům za podporu. Od chvíle co jsem přišel, tak ke mě byli skvělí. Co ode mě teď mohou očekávat? Někoho, kdo vždy odevzdá maximum, někoho kdo vždy hraje srdcem. To je to nejdůležitější, co byste o mě měli vědět.
Gabriel Martinelli
Arsenal.com
