Hodnocení hráčů v rámci zápasu s mistrovským Liverpoolem dnes pojmu trochu jinak. Hlavním důvodem je fakt, že to dnes bylo hlavně o týmové hře a k výkonům jednotlivých hráčů by bylo obtížné napsat jak slovní, tak i číselné hodnocení.
Na vítěství nad Liverpoolem jsme čekali již od 4. dubna 2015, kdy jsme po gólech Bellerina, Özila, Sancheze a Girouda vyhráli na Emirates 4:1. Liverpool, který v onom zápase vedl ještě Brendan Rodgers, však od té doby urazil velký kus cesty a za těch pět let se vypracoval k nejobávanějším týmům nejen v Anglii, ale i v Evropě.
Nebylo tedy velké překvapení, že první gól vstřelili právě čerství šampioni aktuálního ročníku Premier League. A byl to gól pro ně opravdu typický – míč do běhu Robertsonovi, svižný centr před bránu a gól Maného. Kolik takových branek už dali… V takovém tempu je tohle opravdu velmi těžké bránit (nebudu a ani nechci z gólu vinit třeba Luize či Xhaku, kteří gólové situaci byli nejblíže). Důležité však bylo, že jsme se po obdrženém gólu nesesypali a hráli jsme dál aktivně. A právě velmi aktivní napadání bylo tím klíčovým aspektem, díky kterému se nám ze zápasu povedlo vytěžit tři body. Nejprve šel Nelson velmi důrazně do Van Dijka, který následně zachyboval a nabídl gól Lacazettovi – dalšímu dravci v našem útoku. Oba naši hráči si následně role prohodili, kdy Laca vystartoval po špatné rozehrávce Alissona a vybídl ke skórování Nelsona, který si s šancí poradil velmi klidně a zkušeně. Dvě střely, dva góly. Tohle napadání a otravování soupeřových brankářů opravdu nese ovoce a poslední dobou z takových situací dáváme poměrně hodně gólů.
Druhá polovina zápasu byla doslova hrou kočky s myší. Liverpool ukázal své kvality a celé čtyři pětiny času držel míč na svých kopačkách, ze kterých vyslal 17 střel a z toho 4 na bránu (za celý zápas to bylo 24 střel a 8 mezi tři tyče). Nutno však podotknout, že těch opravdu vyložených šancí nebylo mnoho – za zmínku stojí příležitost Salaha, který dostal od naší obrany celkem dost času v našem vápně, nicméně jeho ne úplně povedenou střelu vytěsnil Emi na roh. Druhý velmi důležitý zákrok si náš gólman připsal na samém konci utkání, kdy tečovanou střelu dokázal krásně vyškrábnout mimo naši branku. Velmi dobře a bojovně pracovala naše záloha, jakmile se však soupeři podařilo míč procedit do našeho vápna, naši obránci nevypadali dvakrát jistě. Naštěstí to hostům dnes nelepilo a zakončení nebylo takové, jaké jsme znali ze začátku sezony. Několikrát i míč jen tak poskakoval na hranici malého vápna mezi našimi obránci a jen díky notné dávce štěstí nekončily tyto situace gólem v naší síti (z čehož mám velkou radost, jelikož z takových „bramboraček“ před naší bránou dostáváme spoustu zbytečných gólů).
Naši hráči zkrátka zápas velmi srdnatým a hlavně týmovým výkonem vybojovali. Neustále běhali, presovali a přistupovali aktivně k soupeřům velice na těsno a snažili se jim nedávat prostor ke hře. Postupem času se však tento fyzicky náročný aspekt naší obrané hry vytrácel a Liverpool nás občas doslova drtil. Nakonec to však opravdu odpovídalo tomu smutnému pohledu, kdy hrál zápas první tým proti devátému v tabulce a osobně si nedokážu představit, že by se například Chelsea či United takto nechali mačkat. Z tohoto pohledu je však třeba asi nejvíce ocenit taktiku Mikela Artety, který hráče na tento zápas parádně připravil a vsadil na bojovnost a týmovost. Ono mu upřímně vlastně nic jiného nezbývá, jelikož se (alespoň na některých postech) nemůžeme co do kvality hráčům Liverpoolu rovnat. Také bych chtěl zmínit několik překvapivých tahů našeho kouče, který po sérii zápasů se třemi stopery sáhl po formaci 4-3-3 se Sakou na levém kraji tříčlenné zálohy, s Pepém na LK, s Nelsonem na PK a s Aubou na lavičce.
Též mě velmi překvapila provedená střídání – hlavně to první hromadné, kdy MA nechal na hřišti celkem neviditelného Pepého (který, pravda, hrál pro něj na netradiční pozici) a vystřídal skvěle napadajícího Lacu s Nelsonem. V dalším průběhu zápasu si Pepé s Aubou strany prohodili, což však na naši hru velký vliv nemělo kvůli výše zmiňovanému tlaku hostí. Torreira byl i kvůli zbytečné žluté střídán Ceballosem, u kterého mi v jeho hře chybělo víc klidu, podržení míče a klidná rozehrávka.
Z individuálních výkonů bych chtěl vyzdvihnout opět skvěle chytajícího Martíneze (ten měl však dnes i z pekla štěstí při odkopu, který Firminho srazil do tyče), Lacazetta s Nelsonem, kteří nám svou aktivitou vybojovali oba góly, a hlavně srdnatý výkon Granita Xhaky (za mě MOTM) – ten toho dnes odběhal a vybojoval velmi hodně.
Ano, oslava fotbalu to dnes nebyla, ale v rámci možností a kvality našeho kádru je to alespoň z mého pohledu velmi cenná výhra (když už ne kvůli bodům do tabulky, tak pro sebevědomí hráčů a náladu v mužstvu).
A jak už to z podstaty hodnocení hráčů bývá – pokaždé je to subjektivní a každý může vidět určité situace a herní projev jinak. Pojďme tedy toto netradiční „hodnocení hráčů“ dotáhnout v diskuzi – napište tam o vašem MOTM, pohledu na zápas anebo i oznámkujte výkony našich hráčů.
COYG!
Ondřej
