Alex Keble tvrdí, že střídání Fabia Vieiry za Kaie Havertze rozhodlo o vzrušující výhře Gunners 3:1.
Takticky svázaný první poločas, který se vyznačoval nedostatkem plynulosti na obou stranách, ustoupil ve druhé pětačtyřicetiminutovce tradičnější bitvě mezi držením míče a protiútoky. A přestože si Arsenal rostoucím tlakem nakonec vybojoval vítězství, Man Utd byli při brejcích několikrát nebezpeční.
Jak o výsledku nakonec rozhodlo střídání Kaie Havertze za Fabia Vieiru?
Konzervativnost Arsenalu udělala první poločas napínavým
Vítězství Arsenalu spočívalo v tom, že se podařilo zlomit odpor Man Utd a ve druhém poločase změnit rytmus zápasu. Ještě předtím však stojí za to vysvětlit, jak to v napjatém a opatrném úvodu vypadalo.
Man Utd odmítal vysoko presovat Arsenal, což byla strategie, která měla domácím zabránit se dostávat do prostoru v poslední třetině. Vzhledem k tomu, že Erik ten Hag obvykle volí proti kvalitním týmům vyčkávání a následné protiútoky, nebylo to nijak překvapivé.
Ale rozhodnutí Arsenalu udělat něco podobného se rozhodně nečekalo. Možná se obávali, že se otevřou rychlému přechodu Man Utd, a tak obránce United nenapadali. Proto se zápas odehrával převážně v přehuštěné střední třetině hřiště.
PPDA (počet přihrávek na jednu obrannou akci, který měří intenzitu pressingu týmu) Arsenalu 19,2 a PPDA United 23,9 byly neuvěřitelně vysoké hodnoty, které daleko převyšovaly jejich průměry v této sezóně, jež činily 7,5 a 9,4.
Gól Marcuse Rashforda z brejku (což byl první dotek United v soupeřově pokutovém území a první střela v zápase) byl důkazem, že obavy Mikela Artety byly na místě.
Byl tu však ještě jeden důvod, proč byla hra bez plynulosti. Havertz opět působil na pozici levého středního záložníka trochu ztraceně, nedařilo se mu navázat na Gabriela Martinelliho, což vedlo k tomu, že se akce Arsenalu často rozpadaly.
Taktické změny a Vieirův vliv
Druhý poločas byl výrazně odlišný, Man Utd se stáhl do hloubky a podnikal protiútoky, zatímco Arsenal kontroloval držení míče a území.
Nelze s jistotou říci, zda to byla náhoda nebo záměr Erika ten Haga, ale z 55 % držení míče v prvním poločase se ve druhém dostali na pouhých 34 %. Dále hráli dlouhé míče dopředu v naději, že najdou střídajícího Rasmuse Hojlunda.
Jakmile Vieira nahradil Havertze, zvýšil se tlak Arsenalu. Najednou míč proudil po levé straně nebo se přesouval ze strany na stranu. Vieira měl za 22 minut na hřišti 13 dotyků, zatímco Havertz 25 za 76 minut. Kdyby se to obyčejně vynásobilo po celých 90 minut, Vieira by měl 53,2 doteku a Havertz 29,6 (pozn. red. velice hrubý a častokrát nepřesný odhad). Nešlo jen o Vieirovo nasazení, ale také o pozice, které zaujímal. Byl výše a v šířce než Havertz, střídal se s Martinellim a dostával United pod tlak. Neměli bychom se však příliš soustředit na Vieirův vliv.
Koneckonců Garnacho byl velmi blízko k tomu, aby pro Man Utd vyhrál zápas, což by byl jejich druhý gól z brejku – a jeden z těch, které ospravedlňují změnu strategie, která vedla k tomu, že United klesli hlouběji a hráli přímočařejší na protiútoky.
Místo toho poněkud chaotický zápas skončil tím, že Arsenal vítězství urval, přičemž gól Gabriela Jesuse z protiútoku v 11. minutě nastaveného času dodal výsledku lesk.
Arteta bude chtít přestat vyhrávat zápasy tímto způsobem a vrátit do hry klid.
Za tímto účelem by mohl zvážit nasazení Vieiry před Havertzem.
premierleague.com