Bývalý obránce Arsenalu, Martin Keown, se pro Daily Mail rozpovídal o sobotním incidentu a o tom, jak by se zachoval on.
Jednou za čas si přeji přenést současného hráče do mojí doby, abych proti němu mohl hrát. Diego Costa je na vrcholu tohoto seznamu. Byl jsem trochu šílený a jsem si celkem jistý, že on je taky. Chtěl bych si s ním tedy zahrát a ukázat mu, že bych se od něj nenechal šikanovat.
Costa má černý pásek v temném umění. Hraje si se soupeři stejně, jako hraje samotný zápas. Neustále se snaží vyprovokovat reakci a šikanuje obránce.
Od začátku do nich vráží, škrábe je, šeptá jim do ucha, kdo ví, co a nikdy je nenechá na pokoji. Je to takové macho, že nikdy neustoupí. Musí mít poslední slovo, poslední strčení a poslední švihnutí.
Byl jsem obránce, který byl zvyklý udat tón zápasu prvním tvrdším soubojem s útočníkem, kterého jsem hlídal.
S Costou to je naopak. Nabourá do obránce, co nejdříve to jde a čeká reakci nebo nevyhnutelnou odplatu o pár minut později. Potom se rázem skácí nebo běží za rozhodčím, mávajíce imaginárními kartami a snaží se je dostat do problémů.
Každý týden testuje obránce svou hraniční hrou, ale hraje ji perfektně. Kdo si chce zatancovat tango? Kdo je tak odvážný?
Chytré na způsobu jakým hraje Costa je to, že přišel na to, kde je hranice, za kterou by byl vyloučený. Fackuje místo úderů, používá paže místo loktů a vytáčí lidi pomocí slov.
Také dává hlavu soupeřovi na obličej, protože ví, že to nemají rádi. Na Gabrielově krku jsme také mohli vidět jasný škrábanec. Costa chce prostě reakci, která soupeře pošle ze hry.
Fungovalo to proti Arsenalu, když byl vyloučen Gabriel. Ale způsob jakým se choval Costa, nechává v ústech hořkou pachuť. Je mu to jedno. Ve skutečnosti ho nejspíše José Mourinho poplácá po zádech a spoluhráči mrknou uznáním.
Jsem rád, že se Gabriel postavil za svého spoluhráče Laurenta Koscielnyho. Příliš dlouho se hráči Arsenalu nepokusili navzájem chránit. Zašel moc daleko jen o jediný krok. Ačkoli Costa měl také vidět červenou kartu.
Nikdy jsem nehrál proti někomu, kdo chtěl nechat soupeře tak moc vyloučit. Craig Bellamy byl upovídaný, Mick Harford do vás narazil při každé příležitosti a Alan Shearer používal ruce. Ale nikdo z nich neběhal za rozhodčím.
Podobně jako on jsem si i já užíval fyzickou část zápasu. Šel jsem tvrdě do soubojů a občas jsem někoho sjel, ale nikdy jsem se nesnažil někoho vyloučit.
Hodně manažerů řekne svým hráčům, aby se s Costou nedostali do křížku, protože to je s ním složité. Vincent Kompany a Eliaquim Managala se před pár týdny zachovali přesně opačně a dominovali mu fyzicky. Udělal bych to samé. Nedržel bych se vůči němu zpátky a neukázal bych jakýkoliv náznak strachu.
Snažil bych se ho přemoci a dát mu ochutnat jeho vlastní medicíny tím, že bych reagoval jako on. Hledal bych pomoct rozhodčího: když spadneš, spadnu taky. Musel by vědět, že mi nemůže věřit. Dával bych si pozor – cokoliv se stane, zůstanu na hřišti.
Takhle ho porazíte. Užijte si to, vychutnejte si ho.
Takže jak bych se s ním měl fotbal vypořádat? Bezpochyby je otravné ho sledovat. Rozhodčí by si už měli být vědomi jeho triků a je třeba, aby zakročili.
Můj vzkaz Costovi je takový: jsi mimořádně dobrý hráč s velkou silou, technikou a rychlostí. Přijmi to a soustřeď se na fotbal. Jen tak se z tebe stane legenda.
/Dailymail.co.uk/
