Lacazette – Titi byl můj velký vzor

Mé první vzpomínky na Arsenal se vážou na Titiho, jeho hru a branky, které dával. Samozřejmě jako dítě přemýšlíte o tom, že byste to chtěli taky dokázat.

Byl jsem vždy jeho fanoušek, samozřejmě jsem jeho kariéru sledoval velmi podrobně. Byl pro mě obrovským vzorem. To, čeho v tomto klubu dosáhl je výjimečné. Chtěl bych zde napsat svou vlastní kapitolu. Chtěl bych udělat fanoušky stejně šťastné, tak jako on.

Mám tři bratry a rodiče byli vždy se mnou od chvíle, kdy jsem začal hrát fotbal. Každý den mi pomáhali, až doteď. Každý z nich hrál v mém životě nějakou roli. Někdo se staral o můj fotbal, jiný o peníze, další o můj soukromý život. Má přátelé, ne moc, ale podporují mě, a to již od mého mládí. Mám také přátelé z fotbalu v Lyonu.

Pořád přemýšlím o fotbale a když jsem nedávno viděl nějaké fotky z mého mládí, měl jsem u sebe pořád míč. Moje nejoblíbenější pozice byla vždy na hrotu útoku. Taky jsem rád hrál v bráně, mámě se to ale moc nelíbilo a myslela si, že je to příliš nebezpečné, takže jsem hrál na hrotu útoku a střílel spoustu branek.

Někdy jsem se cítil špatně, když jsme prohrávali o dost branek a chtěl jsem to zkusit v bráně, ale máma mi to nedovolila. Řekla, že buď budu hrát v útoku nebo vůbec, takže jsem se rozhodl, že budu útočník.

V 10 letech jsem podepsal v Lyonu. Chtěli mě již v 7 letech, ale táta řekl, že je ještě příliš brzy.

„Musíš se učit se svými přáteli a užívat si zábavu. Až půjdeš do akademie Lyonu, bude to už příliš vážné.“ řekl otec. Takže jsem ještě tři roky hrál v sousedství, kde jsem chodil i do školy a až poté se přesunul do akademie Lyonu. Několikrát se na mě přišli podívat jak hraji, abych udělal nějaké testy a trénoval s týmem.

Ze začátku jsem musel makat mnohem více než ostatní hráči, ale když jsem hrál za U-16, tak už to bylo možná lepší. Získal jsem vítěznou mentalitu. První tým totiž vyhrál během sedmi let ve Francii všechno, akademie musela mít stejnou vítěznou mentalitu, museli jsme vyhrát každý zápas, každý víkend. Když jsme prohráli, čekal nás týden plný dřiny, v sezóně jsme nemohli hodněkrát prohrát, ale pomohlo mi to dostat se na úroveň, kde jsem potřeboval.

Pamatuji si na svůj debut za první tým, hrál jsem asi 40 minut, ale byl jsem tak hrdý, protože na stadionu byla celá má rodina a mí přátelé. Byl jsem prostě šťastný a hrdý, že jsem mohl na tom stadionu hrát. Rozcvičoval jsem se stejně jako vždycky předtím a trenér řekl: ‚Pojď Laco, jdeš na plac‘, a já na to: ‚Ok, jdu na to, chci hrát‘.

V mé druhé sezóně jsem moc branek nedal a nedostali jsme se ani do LM. Bylo to pro mě těžké, ale nadále jsem tvrdě makal a měl podporu od trenérů i od klubu.

Následující předsezónní přípravu jsme strávili v New Yorku a tam jsem se s Titim potkal. Řekl mi, abych na sobě pořád tvrdě pracoval, na což můžeme občas jako mladí zapomenout. Když mluví hráči jako Titi, nemůžete ignorovat to, co říká. Uvědomil jsem si, že abych se stal skvělým hráčem, musím na sobě neustále tvrdě makat. Někdo, jako je on, se chce neustále zlepšovat, i přesto jakou měl kariéru a já si od něj hodně vzal.

Pak už to bylo lepší. Dal jsem nějaké góly a taky jsme se dostali do Ligy Mistrů. Pro mě to hodně znamenalo, protože bylo velmi těžké toho dosáhnout, ale tvrdě jsem pracoval na tom, abych se dostal tam, kam jsem chtěl. Byl to pro mě sen hrát za první tým a dávat za klub tolik branek. Vidět fanoušky, jak mě zbožňují, bylo šílené a budu za to navždy velmi vděčný.

Čekalo mě ale velké rozhodnutí, protože jsem potřeboval udělat další krok vpřed. Před pár lety jsem vedl jednání s Arsenalem, ale nebylo to v ideální dobu. Když znovu projevili zájem, byl jsem šťastný. Myslím, že jednání mezi Arsenalem a mým bývalým klubem byly tak rychlé protože pro mě bylo naprosto jasné, že zde musím podepsat.

Ve skutečnosti jsem se na Emirates dostal ještě dříve s Lyonem. Bylo to v roce 2009, den poté, co jsem dal vítěznou branku ve finále Mistrovství Evropy U-19 ve Francii. Celou noc jsme potom slavili společně s Antoinem Griezmannem a Francisem Coquelinem a ani jsem nešel do postele. V šest ráno jsme potom já, Yannis Tafer, Timothee Kolodziejczak, Clement Grenier a Enzo Reale sedli na vlak do Londýna a připojili se k Lyonu. Do hotelu jsme dorazili hodinu před odjezdem na Emirates!

S Francisem jsme poté zůstali v kontaktu. V následujících letech jsme byli často ve spojení a pár týdnů před mým příchodem do klubu ještě mnohem intenzivněji, obzvláště v okamžik, kdy můj přestup do Arsenalu byl už velmi pravděpodobný.

O Arsenalu mi řekl jen samé pozitivní věci, což není překvapující protože chtěl, abych do klubu přišel. I bez toho jsem chtěl do Arsenalu opravdu přijít. Řekl mi, že je to skvělý klub ve fantastickém městě, že nebudu litovat mého rozhodnutí přestoupit kvůli lidem, se kterými budu pracovat a samozřejmě kvůli fanouškům. A měl pravdu!

Dát branku při mém debutu byl velmi dobrý start, ale já věděl, že chci být ještě lepší. Celkově jsem teď šťastnější, znám už soutěž, spoluhráče v klubu a klub je spokojený se mnou když mě v létě nechtěli prodat. Řekli mi, že jsou šťastní, že mě mají v klubu a já se chci prostě dál zlepšovat a být lepší a lepší každým dnem.

Také miluji spolupráci se svými spoluhráči zde. Vždycky se mě lidé ptají na rivalitu mezi mnou a Aubou, ale vůbec to není o tom. Vím, že když jsme spolu, jsme silnější a máme společný cíl, vyhrát něco pro tento klub.

Předtím, než podepsal s klubem, jsem ho neznal, ale slyšel jsem, že je to dobrý chlapík. Promluvili jsme si spolu a zjistili, že si vyhovujeme a máme se rádi, takže od začátku máme velmi dobrý vztah. Jsem šťastný, že je tady protože je to dobrý hráč a stejně tak i dobrý člověk. Hodně si spolu povídáme a smějeme se společně.

Nevidím ho jako rivala. Věděl jsem, že když dorazí do klubu, tak budu občas na lavičce a on bude hrát, ale je to můj spoluhráč. Samozřejmě chci hrát, ale můžeme hrát i společně jako v minulé sezóně. Chceme prostě vyhrávat tituly.

Unai Emery měl také velmi velký vliv. Odvedl dobrou práci i přesto, že jsme první dva zápasy prohráli, protože pak jsme vyhráli tolik zápasů v řadě a můžete vidět, co po nás chce, chce, abychom hráli takticky, defenzivně.

Vyžaduje každý den 100 %. Chce, abychom vítězili, dokonce v tréninku. Požaduje také kvalitu, víme, že musíme hrát dobře abychom zvítězili. Někdy ne, ale většinou když hrajeme dobře, můžeme zvítězit.

Tento přístup týmu prospívá a je dobrý i pro mě. Myslím, že tato sezóna bude lepší protože už znám ligu, znám lépe své spoluhráče a oni znají mě. Díky naší společné tvrdé práci to bude lepší.

Laca

/arsenal.com, twitter.com/