Exkluzivní rozhovor s Tomášem Rosickým: O Wengerovi, Fabregasovi nebo potenciálním návratu do Arsenalu

Již tři a půl roku není Kanonýrem, i přesto Tomáš Rosický vzpomíná na zážitky z Arsenalu velmi živě. Během desetiletého působení poznal řadu skvělých až geniálních fotbalistů, s některými z nich vyválčil dva FA Cupy. Nejen o těchto tématech se Rosický exkluzivně rozpovídal pro gunners.cz.

Na začátek bych měl možná trochu záludnou otázku. Když jste odcházel z Dortmundu a přestupoval do Arsenalu, tak o vás bylo hodně zájemců. Mezi nimi byl údajně také Tottenham Hotspurs. Jak jste byl blízko jeho přestupu?
Tottenhamu jsem vyloženě blízko nebyl. Když se začal lámat chleba a odcházel jsem z Dortmundu, tak se řešilo Atlético Madrid a Arsenal. S Arsenalem jsme mluvili už ve chvíli, kdy jsem byl ještě na Spartě. Arsenal ovšem tehdy nebyl schopný zaplatit určitou částku.
Z Dortmundu jsem přestupoval v roce 2006. Mám dojem, že tam bylo ještě jedno období, myslím, že 2004…

…kdyby Patrick Vieira odešel do Realu Madrid…
Myslím, že to bylo ono. Agent byl ve spojení s Arsénem. Pak z toho také sešlo kvůli penězům. Vyšlo to až napotřetí v roce 2006. Tam byl zase paradox na poslední chvíli. Byl jsem totiž domluvený s Atléticem. Kdyby to šlo tak plynule, jak má, tak bych tam skončil. Nakonec se vše zarazilo na tom, že Dortmund tehdy měl finanční problémy a chtěl nějakou garanci od Atlética. Pak do toho na poslední chvíli vstoupil Arséne. Dalo by se říct, že tím i pro mě bylo hotovo, protože jsem na to čekal. Arsenal jsem vždy sledoval. Ten styl a osoba Arséna, to samozřejmě bylo strašně lákavé.

Když jste měl nakročeno do Arsenalu. Bylo to převážně Arsenalem, Premier League nebo tam velkou roli hrál přímo Arséne Wenger?
Nejhlavnější roli hrál Arsenal jako takový. Ne ani anglická liga, protože jsem vždy tíhnul k Anglii a Španělsku. Kdyby přišel někdo z Itálie, tak bych tam šel, protože tyhle ligy a týmy, to se samozřejmě těžko odmítá. Tohle byla preference.
Proč mě to ale táhlo do Arsenalu? Byla to také osoba Arséna, který má jasný styl, jak chce fotbal hrát, a jak Arsenal hrál. I když jsem nastupoval za Dortmund, tak jsem se na Arsenal rád díval. Díky stylu fotbalu, který hrál.

Všichni jsme byli týmoví hráči, v hodně věcech jsme si byli podobní. Všichni z nás měli dobrý pohyb. Řekl bych, že jsme byli inteligentní fotbalisté s výbornou technikou, prvním dotekem. Všechny věci byly na výborné úrovni. Na hřišti jsme si vyhovovali. 

o spolupráci s Hlebem, Flaminim a Fabregasem

Arséne chtěl, aby se fotbalisté hrou bavili. Jak moc jste v zápasech byli svázáni taktikou a kolik toho nechával na vás?
Bylo toho dost, co nechával na hráčích, hlavně ve finální fázi. Když vidíte Mikela (Artetu) jako hlavního trenéra, nebo Manchester City, tak pro tento styl potřebujete strašně inteligentní hráče. Musí mít obrovskou herní inteligenci, aby si neustále hledali prostor, byli ve správných prostorech. Na tento styl je vyloženě potřeba mít jasnou typologii hráčů, se kterými to hrát. Mně se samozřejmě tohle líbilo. Vždy jsem si myslel, že do toho zapadnu. Přede mnou byl Pirés s Ljungbergem, když jsem přišel, už tam působil Alex Hleb, Cesc Fabregas. Řekněme tedy podobné typy hráčů.
Taktika s volností byla. Hlavně do finální fáze nechal téměř kompletní volnost. Samozřejmě měl taktické body, co a jak chtěl. Jeho přípravy na zápas nebyly nikterak dlouhé ani velké, k soupeři strašně málo, řekl jen pár zásadních bodů. I směrem k nám toho eventuálně moc nebylo. On svůj styl každodenně piloval na tréninku. Ať už to byla rozehrávka od brankáře, beka a tak dále. Tam to vše spíše šlo do automatismů a herní inteligence hráčů, kterou hledal.

Jelikož Arséne byl v Arsenalu více jak dvacet roků, tak jste během působení u Gunners pochopitelně zažil jenom jeho. Jak to bylo o poločasových přestávkách, jaké vám během nich uděloval pokyny? Nechával hráče vyříkat si nějaké věci?
Samozřejmě, ale také měl na tohle dobrý cit, co se týká psychologie směrem k hráčům. Když jste někdy čekal, že dostanete za uši, tak přišel úplně v klidu. Někdy to bylo naopak. Samozřejmě má masku gentlemana, ale dokázal být nechutný (se smíchem).
Tahle věc je o té psychologii. Například si pamatuji, že byl rok 2007, doma jsme porazili Manchester United 2:1. Lámali jsme to někdy v osmdesáté a devadesáté minutě. Do té doby jsme prohrávali 0:1. Do kabiny přišel úplně v klidu. Řekl jen: „Pokračujte v tom, co děláte, udržte tempo hry, oni od sedmdesáté odpadnou a vyhrajete.“ Už takhle trenérovi nějakým způsobem věříte, ale když se do puntíku stane, co trenér vyřkne nebo předpoví, tak k němu získáte ještě o větší důvěru. Tím si vás hodně získá.

Jak jste už sám zmínil, tak na začátku kariéry v Arsenalu jste hrál s Fabregasem, Hlebem, Flaminim. Dodnes se na vaši zálohu rádo vzpomíná. V čem jste byli tak jedineční, možná až dominantní?
Zaprvé jsme všichni byli týmoví hráči, to byl důležitý bod. Poté si myslím, že v hodně věcech jsme si byli podobní. Všichni z nás měli dobrý pohyb. Řekl bych, že jsme byli inteligentní fotbalisté s výbornou technikou, prvním dotekem. Všechny věci byly na výborné úrovni. Na hřišti jsme si vyhovovali. Ono to kolikrát nejde, když hráč nemá týmové vnímání. Jelikož jsme se všichni potkali, že jsme nebyli individualisti, ale hráli pro tým, tak to skvěle pasovalo.

Nad všechny vyčníval Cesc Fabregas, který během působení v Arsenalu byl vašim velkým kamarádem. Platí to dodnes a co jste říkal jeho odchodu do Chelsea?
Jsme kamarádi dodnes. Cesc je fajn kluk, strávil jsem s ním dlouhou dobu. Myslím, že když šel do Chelsea, tak tenkrát Arsenal na něj měl nějakou první opci, kterou Arséne nevzal kvůli někomu…

…Mesutu Özilovi…
Ano, tenkrát koupil Özila. Říkalo se, že Cesca už nemůže vzít zpátky. Neříkal jsem tomu nic, chápal jsem to. Chtěl zpátky do Anglie, do Londýna, kde mu to pasovalo. Jasně, je tam rivalita Arsenal x Chelsea. Určitě bych mu to vyčítal, kdyby šel do Tottenhamu. (s úsměvem) Ale to si myslím, že by neudělal.

Celé to možná eskalovalo jeho prohlášením, kdy uvedl, že do Chelsea by nikdy nešel. Pamatuji si, že během působení v Arsenalu jste říkal, že jedině Arsenal, že Tottenham v životě ne a podobně. Jak jsou podobná vyjádření myšlena vážně a na kolik jsou pro fanoušky?
Záleží, jde to od hráče k hráči. Teď je doba taková, že jak máte Instagramy, sociální sítě, tak se hráči chtějí zalíbit fanouškům, aby je měli rádi, a říkají „nikdy nepůjdu tam, nepůjdu tamhle.“ Za prvé tahle prohlášení moc nechápu, nevím, proč to ti hráči dělají.
Vždy jsem byl ten, který co řekl, tak platilo. Jak jsme začínali tím, že kdybych třeba šel do Tottenhamu, tak upřímně musím říct, že kdyby se tenkrát něco dělo, a Tottenham se domluvil s Dortmundem, tak bych tam šel. Ale tohle pro mě vždy bylo hodně důležité. Samozřejmě, když jsem šel do Arsenalu, tak jsem to měl stejné v Dortmundu, měl jsem to stejné na Spartě. Ve chvíli, kdy už jsem ten jeden klub reprezentoval, tak bylo nemyslitelné jít do Slavie, Schalke, Tottenhamu. Čili tohle se větví na charakter lidí, lidský faktor. Někdo ale sbírá followery. (se smíchem)

Hodně fanoušků o vás říkalo, že jste správný srdcař. Byl to ten důvod, proč jste v Arsenalu vydržel deset roků?
Určitě taky. Když jsem do Arsenalu přicházel, tak měli jasný business model. Z Highbury se šlo na Emirates. Pět let, kdy Arsenal potřeboval být v Lize mistrů, aby splatil stadion, což se jim hned povedlo, nebyl schopný udržet nejlepší hráče, každý rok jim někdo odešel. Ať už to byl Cesc, Alex, Robin, Kolo. Byli to kluci, kteří by možná i zůstali, ale měli obrovské nabídky z jiných klubů a neudrželi je.
Aura, že jsem byl srdcař Arsenalu, vznikla hlavně tím, že přesně v těžkých dobách, kdy ostatní odcházeli, jsem pořád zůstával, i když jsem mohl odejít. Přišel jsem tam vyhrát trofeje. Upřímně, když jsem přicházel do Arsenalu, tak jsem si myslel, že vyhraji úplně všechno. Že vyhraji ligu, Ligu mistrů, že budu vyhrávat trofeje. Pak se to pro mě stala i taková malá obsese, abych trofeje s Arsenalem vyhrál. Vznikly z toho jenom FA Cupy a superpoháry.

Během kariéry v Arsenalu jste vyhrál dva FA Cupu, plus dané superpoháry. Co chybělo k tomu, aby Arsenal byl úspěšnější? Byly to odchody hráčů jako Van Persie, Nasri aspol., nebo kolikrát jen štětí?
Odchody hrály velkou roli od začátku. Když jsem tam přicházel, tak už tam byli Hleb, Flamini, van Persie, Kolo Touré. Kdyby se udrželi, tak si myslím, že by ten tým hodně rostl dále. Potenciál byl obrovský.
Na přelomu roku 2007, 2008 jsme do ledna vedli ligu, hráli jsme výborný fotbal. Pak se to zlomilo, zranil jsem se já, Eduardo a Robin. Eduardo měl zlomenou nohu, Robin si zlomil zánártní kůstku a já měl problémy se šlachami. I tenkrát, kdyby to zůstalo, tak bychom to zvládli. Nejdůležitější ale bylo, že ten tým nemohl zůstat spolu.

Jak jste sám říkal, trápil vás velký počet zranění. Čím to bylo, že přímo v Arsenalu se toho tolik na vás kupilo? Byly to například tréninkové metody Arséne Wengera?
Nemyslím si, že to bylo tréninkovými metodami. Svalové problémy jsem měl už v Dortmundu. Za celou kariéru jsem byl hodně poničený. Jak jsem ke konci kariéry měl problémy s achilovkou, tak to začalo už v Dortmundu, kde mě dávali pořádně zabrat, hrály se ještě osobky. Tělo hodně trpělo, při zápase v Brémách jsem si zlomil ruku, tím se mi trochu změnila motorika běhu. Svalové návaznosti jsou velké. I když jsem se vrátil po problémech s kolenem, tak svaly se docela omezily. Co se týče prevence, tak jsem se tomu hodně věnoval. Měl jsem tam smůlu na jedno velké osmnáctiměsíční zranění, které mě hodně poznamenalo.

A u těch dalších? Mohla to být čistě náhoda?
To vůbec ne. Jak jsem říkal, tak to bylo tím, že jsem od začátku dostával hodně nařezáno. Když si vzpomínám, v sedmnácti osmnácti letech jsem začínal hrát na Spartě, odcházel jsem na přelomu devatenácti, dvaceti let. Již tady jsem dostával velkou sodovku od protihráčů. Hrály se na mě osobky, stejně jako když jsem přišel do Německa, bylo to podobné. Tělo s tím mělo problémy.

Pokud se dostanu přímo k vaší kariéře v Arsenalu. Na co nejradši vzpomínáte? Jaký bod se vám vybaví jako první?
Nemám jeden speciální bod, který by se mi vybavoval. Arsenal je skvěle vedený klub. Poznáte, jak to chodí ve velkoklubu. Nejen co se týče fotbalových věcí, ale všeho okolo, jaký je to obrovský koncern nebo jak to nazvat.
Bavíme se o tom, kolik tady pracuje lidí v kancelářích nebo že realizační tým je široký. Když vidíte, kolik z nich pracuje na jednotlivých fázích, to je něco šíleného. Co se týká našich stránek a internetu, mimo sociálních sítích, tak se o to stará tři až pět lidí. Oni na to mají celé jedno patro. Když vidíte ten kontrast, tak je to něco neuvěřitelného. Ale je skvělé vidět, jak takové kluby fungují.

Máte nějaký gól, který se vám vryl do paměti? Vám se dařilo hodně proti Tottenhamu…
Myslím, že to byl jeden z důvodů, proč mě tam lidé měli rádi. (s úsměvem) Nejhezčí gól byl na Tottenhamu v roce 2014 hned ve druhé minutě po kombinaci s Alexem (Oxlaidem-Chamberlainem). Za prvé to byl krásný gól a za druhé celá situace byla neuvěřitelná. Bylo obrovské natěšení domácích fanoušků a ve druhé minutě padl takový gól. Najednou tam bylo tak obrovské ticho, že se mi vrylo do paměti. Bylo to u fanoušků Tottenhamu, naši fanoušci byli na druhé straně. Jediné, co bylo slyšet, tak naši fanoušci. Byl to úplně neskutečný moment.

Zažil jste někdy něco podobného, tak silného?
To nezažil. Bylo to opravdu neuvěřitelné.

Mohlo to být tím, že to bylo proti tak velkému rivalovi, jakým je Tottenham?
Určitě. Sešlo se tolik věcí dohromady. Natěšení na zápas, začátek, obrovské kladivo.

Vám se podařil také fantastický gól proti Sunderlandu, kdy jste po týmové kombinaci vstřelil hezkou branku. Opět u toho nechyběl Olivier Giroud, který se Santi Cazorlou a Jackem Wilsherem byli u podobného gólu s Norwichem. Dalo se něco takového natrénovat, nebo to byly dvě situace, které tak vyšly?
Je to čistý instinkt a fotbal Arséna. Je to přesně skloubená technika a herní inteligence. Když mluvíme o gólu Jacka, tak není náhoda, že byl u obou akcí, stejně jako Oli. Ačkoliv to neměl jednoduché a schytával hodně kritiky, tak byl dobrý link-up striker, který dostával do hry ostatní. Mně se s Olim vždy hrálo velice dobře. V celé akci máte Girouda, Wilshera, Cazorlu. Santi byl samozřejmě stejný level jako Cesc, co se týká kombinace, hraní pro tým, herní inteligence, absolutní techniky. Se Santim byla radost hrát.

Pokud jste u hráčů jako Cesc, Santi. S kým se vám ještě hrálo dobře?
Hlavně s těmi, o kterých se bavíme. Určitě bych do toho zapojil Santiho, s ním se mi hrálo famózně. Byl to týmový kluk, který byl na hřišti neuvěřitelně chytrý, dokázali jsme si vyhovět. Samozřejmě Mesut, tam je podobná herní inteligence. Z útočníků to byl asi Oli a Robin, ten byl podobný. Výborný výběr místa, skvělá technika, a samozřejmě kladivo, které měl v levé noze. To jen tak nenajdete.

Když jste u Mesuta Özila, tak mi připomínáte jeden z rozhovorů. Říkal jste v něm, že sice nejste kamarádi, ale respektujete se. Co si lze pod tím představit?
Možná to bylo až moc řečené. S Mesutem jsem byl úplně v pohodě. Když přicházel, tak byl dobrý kamarád s Flaminim, bydleli kousek od sebe ve středu města. Osobně jsem žil mimo město na severu Londýna. Ale jak říkám, s Mesutem jsme byli velmi dobří kolegové, hodně jsme se spolu nasmáli. Není to jenom o tom, že s každým musíte být kamarád. Každý má jiné zájmy. S někým si sednete více a lépe. Mesut je ale určitě dobrý kluk.

Před letošní sezónou se stala kauza s Mesutem Özilem a Seadem Kolasinačem, kteří byli před letošní sezónou napadeni. Co jste na to říkal? Překvapilo vás, že je to u fotbalistů v Londýně možné?
Nepřekvapilo, bylo to již za mých dob, kdy jsem v Arsenalu hrával. Co si pamatuji, tak se to na Arsenalu přihodilo velmi zřídka. Měli však s tím hodně problémy kluci z Liverpoolu. Když věděli, že tým odjíždí někam do Evropy, hraje Ligu mistrů doma, tak se to stávalo docela často. Bohužel to není nic výjimečného. Co kluci museli zažít, tak to došlo až hodně daleko. Ale vykrádačky domů tam jsou velmi často.

Měl jste někdy osobně strach o sebe nebo své blízké?
Ani jsem neměl. Mně se nestalo nic, co by stálo za zmínku.

Když se dostanu ke konci vaší kariéry, tak poslední zápas v Arsenalu jste byl jenom na lavičce. Ve stejném utkání Mikel Arteta ukončil kariéru. Srovnával jste se s tím těžko, že jste ho před vlastními fanoušky neodehrál přímo na hřišti?
Pamatuji si, že když jsem se dozvěděl, že tam nebudu vůbec, tak jsem samozřejmě byl hodně naštvaný. Ale tak to bylo. Připravili pro mě guard of honour. Mikel měl to, že mohl nastoupit. Mám dojem, že poslední zápas, co se tehdy hrál, tak se ještě o něco usilovalo. Na jedné straně jsem byl hodně naštvaný, na druhou stranu jsem to dokázal pochopit z pohledu Arséna.

Dojalo vás, že po vstřelení gólu za vámi přiběhl Oli Giroud s ostatními spoluhráči?
Jasné, že ano. V té chvíli již všichni věděli, že budu odcházet. Udělalo mi to velkou radost, protože jsme tam měli dobrou hráčskou skupinu.

Když jste ukončil hráčskou kariéru v Arsenalu, měl jste nějaké nabídky, že byste tam v nějaké pozici mohl zůstat?
Když jsem končil, tak mi nabízeli, abych v Arsenalu zůstal. Nebudu spekulovat, jak jsem měl působit. Nabídku jsem ale měl. Všichni mě tam viděli v nějaké roli. Říkali mi, že ze mě bude dobrý trenér. Celou dobu jsem tíhl k cestě, která se vyvinula pro mě. Chtěli si mě tam nechat s tím, abych si udělal licenci a zůstal působit v Arsenalu.

Kdyby v budoucnu nějaká nabídka přišla. Vzal byste ji?
Momentálně netuším. Celou dobu jsem si myslel, že budu tíhnout k trenéřině. Přibližně poslední čtyři roky mě hodně pustila. Ani netuším proč. Hodně mě začal zajímat management, vše okolo klubu. Takovým způsobem se to vyvinulo. Nemůžu říct, jakým způsobem to bude pokračovat. Jsem spokojený v roli, v jaké jsem, přijde mi hodně zajímavá. Třeba ale jednou budu chtít být trenérem. (s úsměvem)

V současnosti je hlavním trenérem Mikel Arteta. Šlo již tehdy vidět, že by v tak mladém věku mohl trénovat přímo Arsenal?
Zas tak mladý úplně není. (se smíchem) Samozřejmě je to mladší trenér. Jak jsem již zmiňoval v souvislosti se mnou. Když jsem si myslel na trenéřinu, tak na něm bylo celou dobu vidět, že chce být trenér, že jím jednou bude. Má k tomu veškeré předpoklady. Má osobnost, charisma, auru kolem sebe. Přeji mu vše nejlepší, držím mu hodně palce, aby mu to v Arsenalu vyšlo. Myslím, že co nastoupil, tak je vidět změna. Byl edukovaný od Arséna a Guardioly, měl dva fantastické mentory. Mikel je velmi inteligentní člověk, který si z každého hodně vezme, a k tomu si zapojí svoje. Je hned vidět pokus o navrácení starého stylu Arsenalu. Aby byl identifikovaný se stylem, který vždy měl.

Myslíte, že Arsenal má v současnosti hráče, kteří by měli dostatečnou herní inteligenci? Na takové úrovni, aby dokázal válcovat soupeře?
Je to samozřejmě dobrá otázka. Typologie hráčů se změnila. Za Arséna jsme hodně hráli 4-4-2, pak se začalo hrát 4-3-3. Teď se většinou hraje s typickými křídly, útočníky. Arséne to spíše hrával se záložníky. Nějak se to změnilo ve chvíli, když přišel Aršavin, Alexis Sanchéz, což byli křídelníci nebo útočníci. Je to ale těžké říct. Myslím, že Mikel to bude přetvářet k tomu, co potřebuje do každé pozice. Materiál má kvalitní, ale také hodně mezer. Bylo jasné, že kolik Arsenal utratil v létě, tak do toho nemůžou jít stejně tak v zimě. V létě si to dosadí, jak bude potřebovat. Samozřejmě hodně pozná ve zbytku sezóny, kdo mu sedí, a kdo mu nevyhovuje. V létě to bude moci doplnit k obrazu svému.

Jak jste zmínil, stále je tam hodně mezer. Je to podle vás také tím, že Arséne působil v Arsenalu tak dlouho a poté se toho hodně změnilo?
Změny po Arsénovi jsou hodně velké. Klub se velmi změnil, ať už personálně, nebo jeho vedení. Do těch věcí se moc pouštět nechci. Spíše se chci bavit o fotbale, co je vidět na hřišti. K tomu mám co nejvíce říct. Jak nejsem vyloženě v klubu, tak moc informací o zázemí nemám. Samozřejmě je tam hodně lidí, co znám nadále, jsem s nimi v kontaktu, ale klub se přeci jenom hodně změnil.

Komentáře

  1. orek (karma: 15386) #1

    Nybýt těch zranění mohl patřit mezi nejlepší fotbalisty světa.Pamatuju si že byl 2.největší talent na světě po Casillasovi.Ohledně častých zranění je pravda,když kluk který od mala je neustále faulovaný a dostává v zápasech zabrat tak se to v určitém věku na něm podepíše.
    Měl jsem to podobně.Neustále pokopanej faulovanej,ale vždycky jsem další týden hrál zápas.Pak najednou od 16 let neustále zraněnej,do toho několikrát urvaný vazy a ve 22letech konec s fotbalem 😀

    • Feri (karma: 6495) #1

      Ja to měl trošku opačně, jednu sezonu jsem hrál DM a okopával všechny ostatní jenomže i tak je to souboj zejo ? konec kariéry v 18. Ale u mě to bylo řekl bych geneticky, prostě každej zápas něco mírně natažený, všechny klouby různě začínaly bolet a vedle mě kluci co mohli udělat cokoliv a nikdy nedostali ani křeč takže s Tomášem soucítím a na to jaký měl zdraví tak ještě slušná kariéra a v Arsenalu ho každý uznává.

  2. Kusuki (karma: 1295) #1

    wau naozaj paradny rozhovor. po precitali titulky som si myslel ze to bude prelozeny clanok z inej stranky ale to ze to je priamo od vas vam patri velka vdaka za sprostredkovanie niecoho takeho. samozrejme aj Tomasovi.
    myslim ze vklude sa toto zaradi medzi najlepsie clanky/rozhovory co ste tu publikovali.
    myslim ze prave vdaka Rosickemu fandi Arsenalu velka cast fanusikov v Cechach ale aj zo Slovenska. jeho talent a kvalitu sa neda zpochybnovat ale najviac som si nanom vazil ze aj napriek zraneniam sa vzdy vratil rovnako dobry ako predtym. prakticky aj ked mal nad 30 a zasebou niekolko zraneni hral ako 20 rocny (zrychlenie atd). neskutocne musel na sebe individualne makat a byt psychicky odolny ze aj napriek tvrdej praci a cakaniu na futbal mesiace sa zranil znova a isiel od zaciatku a prakticky jeho vykony zranenia nijako neovplyvnili.

  3. Avp (karma: 2540) #1

    Tomas uz to naznacil v rozhovoru. Utaven byl uz ve Sparte, kde dostaval diky sve sikovnosti a obratnosti cocku od protihracu a Bundesliga to jen dokoncila. Skoda, ze neprestoupil do Arsenalu uz z Letne, uzil by si zcela jiste par let navic, co se kariery tyce. Nicmene rozhovor skvely, zminka o golu proti Spurs mi pripomnela jinou jeho trefu, v Lize Mistru, proti Hamburgu.

  4. El Duan (karma: 351) #1

    Jak je krasne vidiet ked sa ho pytali na kvalitu dnesneho tymu tak len vyhybavo odpovedal…teraz je na webe arsenalu video z roku 2008 z LM proti AC milan…myslite si zeby niekto z nasej aktualnej zalohy dokazal dat taky gol ako dal fabregas v tom zapase? …takto obehnut protihraca a vystrelit hoc aj nie z takejto dialky nieje schopny ani jeden z nasej aktualnej zalohy…myslim ze to hovori za vsetko

        • jakub (karma: 13565) #1

          To opravdu byli, ale střela to byla pěkná, z větší dálky, dokonce to byl záložník, takže to splňuje jeho zadání, myslím že to hovoří za všechno. Jinak letos, třeba i Saka má dvě branky kdy střílel z větší vzdálenosti, Xhaka taky umí vystřelit, i když to používá méně než by se mi líbilo, ale ten zase neoběhne soupeře většinou.

          • jakub (karma: 13565) #1

            V čem má pravdu? On tvrdí, že to nikdo z naší zálohy není schopen, já mu oponuji že očividně je, dokonce ti předložím i video, co víc chceš? Kdyby napsal něco v tom smyslu, že momentálně nemáme tak kvalitního záložníka jakým byl Fabregas v té době tak ani neceknu, v tom bych souhlasil. Ale co se týká střel z dálky, tak nesouhlasím. On třeba, i ten jeho vzpomínaný Elneny, dokázal dát branku Barceloně zpoza vápna. V tomhle směru na tom nejsme tak zle jak tvrdí.

            |
          • El Duan (karma: 351) #1

            No ja som to myslel skor tak ze nemame zaloznika ktory si dokaze obehnut hraca cim si sam pripravy sancu a k tomu ju aj zakonci golom…drviva vecsina nasej zalohy ak by videla hraca pred sebou by to len posunula na stranu alebo sa dokonca otocila a nahrala na stoperov.o tom hovorim…wilockova sanca sa tomuto podoba pekne to potiahol ale v zasade mu vsetci ustupovali a potom vystrelil

            |
  5. killerhammer (karma: 4619) #1

    Nádherný rozhovor.
    Wenger bol TOP tréner a legenda !
    Len jednej veci nerozumiem, Wenger mal vždy veľké technické nároky na záložníkov a takých kupoval ale jedného času sa to úplne zlomilo, keď nakúpil hráčov ako Elneny alebo Xhaka a hra našej zálohy sa veľmi zmenila, podľa mňa, k horšiemu.
    Dúfam, že raz mi to vysvetlí vo svojej knihe 😉
    Zaspomínam, že je mi ľúto, že nekúpil Fabregasa naspäť na opciu kvôli Ozilovi.
    Pritom si myslím, že oni dvaja mohli hrať spolu (vtedy sme tu o tom viedli dlhé rozhovory 😉 ).
    Teraz mi už zostáva len veriť, že Arteta bude človek, ktorý vráti našej hre stratenú tvár.
    Ja viem, konkurencia neuveriteľne vyrástla a táto úloha je dnes extrémne ťažká.
    Teším sa na leto, a vlastne sa teším ako si to Arteta celé pre-skladá a či vôbec a akí prídu noví hráči 😉
    Aktuálna sezóna je mi úplne ukradnutá, lebo sa nepodarilo angažovanie Unaia Emeryho, ten projekt proste vybuchol, team bol v zime úplne na dne a toto si určite odserieme až do konca sezóny.

    • XhakaBoy (karma: 1187) #1

      Co se týče Mustafiho a Elnenyho, tak za ně se prát nebudu… ti skutečně techničtí nejsou, ale Xhaka je na tom technicky na World Class úrovni. Přihrávky přesné, pokrytí míče velmi Velmi dobré. Co mu chybí je dynamika, ale ta mu chyběla vždycky… Není to typ podobný Gerrardovi, Lampovi ani Scholesovi… ani ROsovi a ani Fabregasovi… Xhaka je prostě regista co zabloudil do Premier League. Až Arteta ho začal hrít tam, kam patří a jeho výkony od té doby šly extrémně nahoru…
      …. Nákupu Xhaky jsem zatím nikdy nelitoval.
      PS: Chce to ale už konečně dokoupit hráče, abychom mohli různě typologicky založené hráče skloubit do něčeho funkčního.

  6. Bangbang (karma: 1442) #1

    ať už patříme nebo nepatříme k rosofilům, nikdo nemůže popřít, že většina TR kariéry u nás je spojena s roky, kdy jsme hráli fakt hezkej fotbal .-))) ten tým měl na víc, než čeho ve finále dosáhl, vždycky tam kousek něčeho chyběl, ať už to bylo načasování odchodů/příchodů nebo zranění klíčových hráčů v klíčových momentech…

  7. Denny (karma: 35) #1

    „Bylo toho dost, co nechával na hráčích; taktika s volností byla; do finální fáze nechal téměř kompletní volnost”. To je potvrzení toho, co si většina z nás myslela, že AW nebyl nikdy taktit. Ono to vycházelo dřív, když přišel do Arsenalu a v průběhu působení, ale na konci jeho éry prostě přišla změna celýho fotbalovýho myšlení, přišli noví trenéři jako Pep, Klopp, Mourinho a spousta dalších co vnesli do fotbalu taktiku a posunuli fotbal na jiný level. A tuhle změnu AW nezaregistroval, nezachytil a nepřizpůsobil se a tam mu začal ujíždět vlak. V týhle době kdyby skončil, odešel by s úctou, takhle to přetáhnul paličatě o hodně roků a odešel ne úplně tak, jak by si zasloužil. Což si ale udělal částečně sám. Každopádně Arsenal má převážně díky němu jméno, prestiž a historii.

Napište komentář

Musíte být pro přidání komentáře.