Wojciech Szczesny poskytl Mattu Fortunemu exkluzivní rozhovor, o čem se bavili?
Oči Wojciecha Szczesnyho se rozsvítí, když mu povím o singlu „Halelujah“ který nazpívala popová skupina společně s jeho novým spoluhráčem Lukasem Podolski.
„Hned jdu na to, to musím vidět“ říká se svým enthusiasmem podobným dětskému, kterým už si u fanoušků Arsenalu vysloužil kultovní postavení.
„Věřte tomu nebo ne, ale já chtěl být zpěvák“ dodává „Je to můj největší sen, bohužel zpívat vůbec neumím.“
I tak byste se s ním nechtěli vsadit, že toho jednoho dne nedosáhne.
Syn reprezentačního brankáře, atletické, silné postavy a s podporou s domova od své matky, měl všechno potřebné pro úspěch.
To že už je jedničkou jak v klubu, tak reprezentaci je důkazem jeho ambicí a cti s jakou dělá věci, které občas bývají zaměňovány s arogancí.
Sám přiznává, že v mládí měl se svým egem problémy, důsledek toho, že byl daleko úspěšnější než většina jeho vrstevníků, vždyť si odbyl debut za klub, kterému od dětství fandil, Legii Warsawa ve svých 15 letech.
Jeho motivací přesto zůstávalo to aby něco dokázal.
Zeptal jsem se jaké to bylo vyrůstat ve stínu slavného otce. „Bylo to nepříjemné, co bylo nejhorší, bylo když jsem byl menší, neustálé srovnávání. Nemůžu popřít, že v bráně vypadáme stejně a stejně se pohybujeme, tomu rozumím, ale je to těžké, jako malý kluk si chcete udělat vlastní jméno a ne být ten „Szczesnyho kluk“.“
V 16 letech si už vydobyl dostatečnou reputaci aby se o něj zajímal Arsenal, a tak v roce 2006 přišel do Londýna plný sebevědomí.
„Hned když jsem sem přišel, viděl jsem množství talentu v klubu a zjistil jsem, že jsem jen jedním z mnoha. Věděl jsem, že to bude chtít něco víc, abych prorazil. Ačkoliv jsem stále věřil ve své schopnosti, věděl jsem, že to budu muset podpořit tvrdou práci. Přestup do Arsenalu mne změnil.“
„Věděl jsem, že je to největší šance jakou kdy dostanu, abych se prosadil jako profesionál a tím jsem nemyslel hraní doma v Polsku a vyděláváním na živobytí.“
„Všechno na co jsem se soustředil byl trénink. První dva roky to bylo jen o tréninku. Trénink, domů, odpočnout si a zase zpátky na trénink.“
„Jediný důvod proč jsem se připojil k Arsenalu byl, že jsem věřil, že se jednoho dne můžu stát jedničkou. Každý krok, který jsem mezitím udělal, mě činil pyšným.“
„Nechci říkat, že to byla jen otázka času, ale nepřestal bych, dokud bych toho nedosáhl. Samozřejmě teď jsem toho dosáhl, ale rozhodně to není konec. Musíte dokázat, že jste hoden ten dres nosit, to je něco na co se těším.“
Polák to však neměl úplně lehké a ve své režii, zvlášť po incidentu v posilovně, při němž si zlomil obě ruce. Ale vypořádávání se s problémy je součástí práce brankáře. Jste souzen podle chyb, které uděláte.
„Myslím, že krása téhle práce je, že jste buď nahoře, nebo dole, nikdy uprostřed. Pokud uděláte chybu, viní vás, že jste prohrál zápas. Ale není nic lepšího, než se příští týden vrátit, dělat skvělé zákroky a pomoci týmu získat 3 body.“
„Miluji tu zodpovědnost. Je pro mne těžké se s tím vyrovnat? Ani ne. Každý dělá chyby, musíte se soustředit na budoucnost a ujistit se, že se nebudou opakovat. Velkou částí práce profesionálního brankáře je poučit se ze svých chyb, a nenechat je vás dostat.“
Fiasko ve finále Carling Cupu 2011, kdy mladý brankář a Laurent Koscielny, nedokázali uklidit míč a nechali tak Obafemiho Martense skórovat jeden z nejlehčích vítězných gólů, bude Szczesnyho strašit do doby, než získá první trofej.
Stejně tak na letošním Euru, kde byl jedničkou svého národního týmu a v prvním zápase byl vyloučen. Do brány se poté už nepodíval a jeho tým se, se dvěma remízami a prohrou, rozloučili s domácím turnajem.
Szczesny však trvá na to, že jejich snaha způsobila fanouškům eufórii a národní hrdost, podobně jako Olympiáda u lidí z Velké Británie.
„Reakce lidí byly pozitivní, samozřejmě tým si nevedl zase tak dobře, já byl vyloučen, ale všichni jsou hrdí na to, jak jsme ten turnaj hostili. To je co bylo pro zemi nejdůležitější, samozřejmě si přeji, abychom si vedli lépe a vyhráli to, ale to nevyšlo.“
„Mluvil jsem s lidmi a ti si to užívali, byli hrdí. Viděli jste to teď v Anglii, vlajky všude, viděli jste národní hrdost.“
„Jako tým jsme chtěli něco udělat pro svou zem, chtěli jsme dát ze sebe to nejlepší. Což jsme udělali. Den po vyřazení, jsme přišli do fanzóny ve Warsawě a padesát tisíc lidí tleskalo, ikdyž jsme byli vyřazení. To nám ukázalo, co si lidé myslí. To je vše oč můžete žádat.“
„Výsledky v poslední době nebyly nejlepší, to chceme změnit. Ale to není to nejdůležitější, když hrajete za národní tým, je to o pocitu hrdosti, když si navlékáte ten dres a slyšíte národní hymnu. Musíte ze sebe dát to nejlepší, a když to nevyjde, to je fotbal. Hraní za svou zem je nejlepší pocit na světě.“
S větrem v zádech, nečekejte žádné zpomalení Szczesnyho vzestupu.
Zdroj: /dailymail/
