První, co napíšu je, díky bohu, že je Chrtistian Eriksen naživu. Těch pár vteřin, kdy se zapotácel, klopýtl a zhroutil se na zem, bylo k zbláznění, a také to co následovalo.
Pořád si nejsem jistý, zda jsem ještě v pořádku, a to jsem to sledoval z povzdálí. Neumím si představit, jak se museli cítit jeho spoluhráči, přátelé, rodina a ti, kteří byli akci nejblíže. Resuscitace mu zachránila život:
Obrázky dánských spoluhráčů v ochranném kruhu kolem svého spoluhráče, když mu zachraňovali život, byly neuvěřitelné. Uvažoval jsem o jednom z nich jako o úvodním obrázku pro tenhle blog, ale procházet ty fotky bylo příliš těžké. Nechtělo se mi plakat. Televizní záběry pokračovaly, byly tam záběry, jak mu dávají masáž srdce, detailní záběry na to, jak utěšují jeho partnerku u postranní čáry a připadalo mi to hrozně dotěrné.
Vím, že je to ojedinělá událost, naštěstí se to nestává tak často, ale tohle je skutečný život, ne nějaká reality show. Možná, že se tyto bariéry v poslední době nějak rozmazaly, ale záběry byly pošetilé a zbytečné. Tohle vyžaduje okamžitou debatu o nějakém protokolu.
Vzpomínáte, jak měl Eduardo zlomenou nohu a bylo nám řečeno, že je to příliš nepříjemné na to, aby to ukazovali? Proč je tohle nepřijatelné, nebo něco, čemu nemůže být publikum vystaveno, ale člověk, který možná umírá před našima očima, ne? Pokud se někdo svlékne a vběhne na hřiště, kamery jsou okamžitě namířeny kamkoliv jinam, jen ne na tu osobu. Bylo rozhodnuto za nás, že se nemůžeme vypořádat s nahotou, ale vyhlídka na fotbalovou smrt je v pořádku? Je to groteskní a musí se to řešit!
Přes veškerou kritiku BBC, která vysílala zápas v této části světa, je zpravodajství řízeno UEFA. Možná měla BBC přejít dřív do studia, ale tohle nebyly jejich obrázky. Když to udělali, a přepnuli do studia, osazenstvo bylo očividně šokováno. Emocionální Alex Scottová opravdu rezonovala, když mluvila o tom, jak napsala matce, aby jí sdělila, že ji miluje. Moudře přerušili svůj program, dokud nebude jasno.
Ta zpráva byla naštěstí dobrá. Eriksen byl při vědomí a seděl v nemocnici. Očividně měl hovor přes Facetime se svými spoluhráči. Mezitím, UEFA předložila dvě možnosti: Pokračovat v zápase večer, nebo hrát zápas den následující. Trenér Dánska Kasper Hjulmand řekl:
„UEFA na dnešní zápas netlačila. Věděli jsme, že máme dvě možnosti. Hráči si nedokázali představit, že by dnes nemohli spát a pak by museli nastoupit do autobusu a znovu sem zase zítra přijet. Upřímně, bylo nejlepší mít to za sebou. Samozřejmě, že nemůžete hrát zápas s takovými pocity a to, co jsme se snažili udělat, bylo neuvěřitelné.“
Opravdu nevím, jak to udělali. Každý hráč, který byl schopen jít ven a rozškatulkovat, co se stalo, musel být jiný, musel být v šoku, když prošel něčím tak traumatizujícím. Jsem si jistý, že to muselo ovlivnit i některé finské hráče. Nakonec, smutná porážka 1-0 není pro Dánsko dobrý způsob, jak začít turnaj, zejména doma, ale za daných okolností tam byl další výsledek, který šel v jejich prospěch, zdraví jejich spoluhráče.
Nevím, jestli ta část, kde jim Eriksen řekl, aby hráli, přišla předtím, nebo potom, co jim UEFA předala tyto možnosti, tuším, že to druhé, ale rád bych byl spravedlivý. Ať tak či onak, uznávám, že to byla složitá situace. Myslím, že se nepokryli žádnou slávou. Možná je to maličkost, ale říct nám, že zápas pokračuje předtím, než poskytly aktuální informace o zdravotním stavu Eriksena byl odraz jejich priorit a jejich chování navenek:
Požadavky kladené na fotbalisty byly v posledních 12-18 měsících směšné. Šibeniční rozvrhy, nacpané mezinárodní pauzy, cestování uprostřed pandemie. Musí to být fyzicky i psychicky vyčerpávající. A teď, když byli i boxovacím pytlem pro zkorumpované, vypočítavé politiky po celém světě, se jim řeklo: „No je nám líto, že tvůj kámoš málem umřel, ale je v pořádku, tak hraj teď, nebo zítra.“
Myslím, že musí hrát, show musí pokračovat a tak dále, ale od lidí, kteří show řídí, je nutná povinnost mít péči a tahle událost je toho připomínkou, že v tom selhávají. Možná by něco takového mělo být momentem, kdy se diskuze dostane k tomu, co to vlastně show je? To nejsou baviči na baterky, kteří se mohou dobíjet a hrát na vysoké úrovni třikrát týdně, aniž by je to ovlivnilo. Je příliš snadné dívat se na fotbalisty jako na věci, a ne na lidi. Připomněli jsme si, že jsou stejní jako my (ale mnohem lepší ve fotbale). Okamžitě si připomenete, co je důležité a co ne, když vidíte, že se něco takového stalo, ale je třeba se z toho poučit.
V první řadě však doufejme, že se Christian Eriksen plně zotaví. Nevím, co s ním bude dál, ale to nejdůležitější, co kdo z nás v životě má, je naše zdraví. Dávejte na sebe pozor, buďte se svými milovanými a pamatujte, že fotbal prostě není důležitější než život nebo smrt.
A nikdy nebude.
/arseblog.com/
