Gooners on Tour – Sunderland (16. 10. 2011)
Nejprve bych chtěl poděkovat celé redakci za zprostředkování lístků na domácí zápas Premier League se Sunderlandem, rychlá domluva, lístky dorazili až domů, prostě paráda.
Jelikož jsme byli v roce 2008 v Londýně na zápase Arsenalu s Juventusem a v tomto zápase Emirates cupu jsme prohráli 1-0, rozhodli jsme se naše výjezdové skóre letos napravit a opětovně navštívit Emirates Stadium. Po výjezdu do Kolína, na který mnoho goonerů určitě dlouho nezapomene, jsme si vybrali domácí zápas se Sunderladem. Zažádali o lístky a pomalu začali plánovat cestu do Londýna.
Bohužel díky zářijové cestě do USA už nám nezbyly finance na výjezd do Dortmundu, což nás bude dlouho mrzet, stejně jako náš plánovaný a poté zrušený výjezd na San Siro před několika lety. V Americe jsme zodpovědně šířili slovo Wengerovo a už se pomalu těšili do Londýna.
V pátek 14.10 jsme nasedli do letadla společnosti Ryan Air a odlétli směr Londýn. Ubytování jsme vybrali stejné jako před třemi roky a to hostel v Londýnské části Camden Town. Jelikož zápas byl až v neděli, rozhodli jsme se v sobotu navštívit národní stadion Wembley a zaplatili si hodinovou prohlídku. Náš průvodce byl také gooner a proto probíhaly neustále narážky na slepice a modrou. Docela jsme se zasmáli, když nám říkal, že horní tribuna stadionu ve Wembley má větší kapacitu než celý stadion Tottenham hotspurs. Stadion je krásný a kapacita 90 000 mluví sama za sebe. Proběhlo focení , návštěva press room a šaten anglické reprezentace. Pokud budete v Londýně, návštěva Wembley je povinnost. Fotky najdete pod článkem.
V neděli hurá na anglickou snídani a pak přesun na stadion. Focení, pivečko, návštěva muzea, fan shopu a poté okamžitý přesun do útrob Emirates Stadium. Zbytek Czech goonerů dorazil před výkopem a pak už jen gala show v podání Robina Van Persieho a Tomáše Rosického. Řekl bych, že Tomáš předvedl asi jeden z nejlepších výkonů, co jsme u něj kdy měli možnost vidět. Robin je Robin, tenhle srdcař nás drží už několik let pěkně nahoře. Modlím se, aby nikdy neodešel. K zápasu není co dodat, viděli jsme ho všichni. Nervák to byl pořádnej a tak jsme zbytek dne zakončili klidnou procházkou po Tower Bridge a poté jako správní Moraváci vlezli do Irské hospůdky a klopili do sebe Guinnessy dokud se nezavíralo.
V pondělí ráno už jen snídaně a letecký návrat zpět do Brna. Ještě jednou díky DANovi a spol… doufám, že se všichni potkáme v listopadu v Olomouci.
He’s 5ft 4, he’s 5ft 4, We Got Arshavin, FUCK Adebayor !
Stokláskovi (0036, 0087 a 0811).
