Jak se dalo čekat, Arsenal včera jmenoval družstvo pro Evropskou ligu bez Mesuta Özila a Sokratise. Omezení pro zahraniční hráče znamenalo, že Mikel Arteta musel vybrat dva hráče, které nechá stranou pro naše tažení Evropskou ligou – rozhodnutí pro Premier League musí učinit do 20. října – opět to budou dvě oběti.
Na základě toho, co se stalo v této sezóně to není překvapení. Ani jeden z hráčů se nedostal do zápasové nominace, dokonce ani do Carabao Cupu, a existovaly snahy poslat Sokratise dál před koncem přestupového období. Nestalo se tak, ale už nějakou dobu je zřejmé, že manažer dal svolení k jeho odchodu.
Pokud jde však o Özila, nedostatek novinek nevyvrací skutečnost, že se jedná o velký příběh a hlavní problém. Zůstává naším nejlépe placeným hráčem, a pokud jde o status „hvězdy“, je míle před všemi – jen Pierre-Emerick Aubameyang se mu přibližuje, a v reakci na potvrzení jeho včerejšího opomenutí z mužstva, poslal Němec poděkování svým 25 milionům followerů na Twitteru, jako poděkování za zdolání této hranice.
Takže, kde se to všechno pokazilo? Myslím, že první věc, kterou musím říct je to, že se to nestalo přes noc. To, že se o jeho situaci v klubu mluví už tak dlouho znamená, že to byl postupný pád, který se postupem času vyvíjel. V jistém ohledu se to vrací k Arsenu Wengerovi, který byl vždy ochoten Özilovi věnovat zvláštní ohledy, které jiní nechápali. Odpověď Aarona Ramseyho ve videu pro Soccer AM není samozřejmě 100% seriózní, ale přesto je informativní. Zeptali se ho, kdo je „učitelův miláček“:
„Pravděpodobně Mesut. Dostane pár dní volna navíc než ostatní. Vždycky je v šéfově pokoji a o něco žádá … a zdá se, že to chápe.“
Pod Wengerem si Özil hověl, o tom není pochyb, a není to důležité. Když se podíváme, co se stalo od doby kdy bývalý šéf odešel, se zdá být zřejmé, že to byl způsob, jak takového hráče řídit, pokud z něj chcete dostat to nejlepší. On je klasický hráč „obejmout kolem ramen“ a ne ten „nakopnout do zadku“. Jak se postavíte k tomu, aby se někomu dostalo zvláštního zacházení, kterého se jiným nedostává, je na vás, a já vím, že existují i jiné ohledy, pokud jde o tým, jeho stabilitu a tak dále, ale Özil byl pod Wengerem nejproduktivnější. Přesto jsme viděli začátek jeho nepříliš záhadných absencí při záludných cestách na sever, které nějakým způsobem položily základy pro to, kde jsme teď.
V týmovém sportu potřebujete, aby všichni táhli za jeden provaz, musíte mít pocit, že každý za ten provaz tahá, a pokud to vzbuzovalo dojem, že se mu fyzické zápasy nezamlouvají, bylo na tom pravděpodobně něco pravdy. Pokud přišel Unai Emery s pochybnostmi o hvězdném hráči, bylo to zčásti kvůli tomu, co se stalo předtím.
Španěl se snažil zavést přísné rovné podmínky, nikomu se nedostávalo zvláštního zacházení a během pouhých několika týdnů po příjezdu se dostali s Özilem do sporu. Hráč se údajně vyřítil z tréninku poté, co se dozvěděl, že na zápas proti West Hamu bude na lavičce. Od té chvíle to spirálovitě pokračovalo. Emery neměl nikdy dost charakteru, aby zvládl situaci důsledně, a když ve svém týmu potřeboval víc, ustoupil. Özil se vrátil a manažer vypadal slabě. Účelnost zvítězila, ale když se snažíte demonstrovat svou autoritu v šatně, bude vás to něco stát, a to byl určitě případ Emeryho.
Freddie Ljungberg nás koučoval pět zápasů, a i za tak krátkou dobu došlo k incidentu s Özilem, a teď – kdy měl pravidelně vystupoval pod Artetou – má s ním již třetí manažer v řadě problém. Je tu jeden společný jmenovatel, ale proč jsme přesně tam, kde jsme, je otázkou, na kterou nemá nikdo odpověď. Samozřejmě se o tom hodně spekuluje.
Je to kvůli tomu, že se Mesut postavil za strašlivou situaci ujgurských muslimů v Číně? No, tweetoval o tom v prosinci 2019, ještě dřív, než byl Arteta oficiálně jmenován manažerem, a od té doby za nás hrál 12 zápasů, takže si nemyslím, že to bylo tím. Distancování Arsenalu od jeho komentářů bylo mimořádně chabé, ale nemyslím si, že finanční vazby a obchodní zájmy jsou tam takové, že by to mělo něco společného s jeho současnou situací. V neposlední řadě proto, že to neodpovídá časové ose.
Je to proto, že odmítl přijmout snížení platu? Někdo namítne, že mezi tím existuje přímá souvislost. Že od té doby nebyl v týmu, ale to vyvrací skutečnost, že od té doby po restartu byl pro prvních pár zápasů v týmu jako nevyužitý náhradník. Také navzdory skutečnosti, že Özil nebyl jediným veřejně proklamovaným hráčem, který se neprosadil – což je podle mého názoru nespravedlivý únik informací proti němu. Další dva hráči to odmítli také a oba hrají pravidelně, týden, co týden, od té doby, co se fotbal zase rozjel. Takže toto také moc nesedí.
Je Mikel Arteta donucen těmi na vyšších místech, aby Mesuta vynechal? Někteří říkali, že to byl Raul Sanllehi, kdo nastolil tento diktát, ale Raul je pryč a Özil je stále u ledu. Je jasné, že mezi klubem a hráčem panuje napětí, ale nedokážu si v hlavě srovnat myšlenku, že by měl Mikelu Artetovi někdo diktovat výběr jeho týmu, někdo na úrovni boardu. Jeho úkolem je vyhrávat fotbalové zápasy, bude si vybírat hráče, které bude chtít, a to je pro mě hlavní.
Koneckonců, nemyslím si, že je to jen jedna věc. Myslím si, že je to kombinace problémů a okolností. Hráč v úpadku pod vedením manažera, který je dost silný na to, aby požadoval „neoddiskutovatelné“ od všech ve svém družstvu, bez ohledu na jejich postavení nebo platovou třídu. Pokud to znamená vynechat bývalého spoluhráče – hráče, jehož talent a schopnosti, stejně jako kdokoliv jiný, dobře zná – budiž. Také musí pochopit tady a teď, že velká část jeho práce v Arsenalu je vybudovat i něco pro budoucí generace, a 31letý hráč v posledních 9 měsících své smlouvy do toho nezapadá.
A o tohle jde: Pevně věřím, že Arteta by byl raději, kdyby tento talent a zkušenosti mohl využít na konci minulé sezóny, a dokonce i teď. Přesto musí dělat rozhodnutí pro větší dobro. Někdy je těžké, obětovat určité věci, aby bylo možné realizovat vaše nápady a upevnit si vaši pozici manažera. Myslím, že tohle je jedna z těch chvil.
Takže, co teď? No, přes všechnu tu kritiku, dal Arsenal Özilovi smlouvu, kterou mu dal. Má stejné právo na výplatu jako vy nebo já, nebo kterýkoliv jiný hráč, když mu dá fotbalový klub smlouvu. Ať se stane cokoliv, Arsenal mu bude muset mzdu zaplatit. Pokud se však nechystá hrát v Evropě – jak se zdá být pravděpodobné – a nezařadí se do týmu Premier League, je čas si sednout a něco vyřešit.
Není zdravé, aby Arsenal nebo sám Özil zůstali zapleteni do jedovatého rozchodu, který se odehrává v plné záři fotbalového světa. Nikdo nepotřebuje, aby to pokračovalo až do příštího června, kdy to přirozeně končí. I když je vynechán z družstva, jeho přítomnost na tréninku atd. zajistí, že to zůstane situací, která může každou chvíli vybuchnout v život na jedno kliknutí týmové myši na sociálních médiích.
Jak realistické to je, nevím. Jen si myslím, že je hrozná škoda, že kariéra báječného fotbalisty Arsenalu, jehož příchod nás v roce 2013 tak nadchl, se tímto způsobem chýlí ke konci. Je to smutné. Je to potupné. A pro všechny zúčastněné je určitě nejlepší pokusit se najít nějaký způsob, jak to udělat přátelsky, než to bude ještě zlostnější.
/arseblog.com/
