20. prosince 2015 byl pro Granita Xhaku velmi speciální den.
Poprvé byl jmenován kapitánem Borussie Monchengladbach, stál v tunelu stadionu a čekal, až svůj tým povede na hřiště v zápase proti Darmstadtu.
Vedle něj se postavil Julian, který vyhrál soutěž, díky které mohl jít na hřiště spolu s hráči. Mladý chlapec s Downovým syndromem a stejně jako dnes, i tehdy byl Julian fotbalový blázen.
Společně se svou matkou, Theresou, navštěvoval Julian pravidelně otevřené tréninky, čekal na to, až hráči přijdou na hřiště a pak si s nimi plácl, když odcházeli do šatny. Granit Juliana znal, ale teprve večer, kdy se konal zápas proti Darmstadtu a Julian vzal Granita za ruku a vyšli na hřiště, začal jejich příběh.
“Granit’s never been away and has never disappeared. For that, he’ll always have a special place in Julian’s life.”
? Theresa, Julian’s mother#WorldDownSyndromeDay pic.twitter.com/30hbP40N8D
— Arsenal FC (@Arsenal) March 21, 2019
„Mám s Julianem zvláštní pouto. Před mým prvním zápasem v Borusii jako kapitán, šel se mnou na hřiště a já hned ucítil to opravdu příjemné pouto.“
I o tři roky později je toto pouto stále silné a mladý Julian i se svou matkou navštívili na víkend Londýn, aby se opět potkali s Granitem. Julian se zúčastnil tréninku s prvním týmem, prohlédl si stadion a pak sledoval naše vítězství nad Sotonem.
„Je velmi výjimečný a vždy je pozitivní. Pořád se usmívá, směje a dokazuje, že můžete být šťastní i když máte nějakou vadu. Je spoustu lidí, kteří mají v životě všechno a pořád si stěžují. Ale tenhle chlapec přesně ví, co má a přesto má pozitivní přístup, úsměv na tváři.“
Pár dalších fotek z návštěvy Juliana si můžete prohlédnout ZDE.
Granite, respekt!
/arsenal.com, twitter.com, youtube.com/